Ivančice - kostel Nanebevzetí P. Marie
Farní kostel bývalého královského města, renesančně a barokně přestavěný, 25 km JZ od Brna
Typ: | Církevní památky | ![]() |
Kraj: | Jihomoravský | |
Umístění: | Mapa | |
Fotogalerie: | Ivančice | |
Místa v okolí: | Místa v okolí | |
Web: td> | www.ivancice.cz | |
Návštěva: | 13.9.2009 |
Farní kostel Nanebevzetí P. Marie v Ivančicích stojí při J straně velkého obdélného tržiště bývalého královského města, založeného ve 13. stol. Až do 18. stol. byl kostel obklopen hřbitovem. Existence fary je doložena poprvé k r. 1239. R. 1304 kostel vypálili Kumáni z vojska rakouského vévody Rudolfa. R. 1461 získali Ivančice páni z Lipé.
Nejstarší částí současného kostela je přízemí a dvě, kamennými kordonovými římsami oddělená patra mohutné hranolové věže stojící na ose v Z průčelí. Zdivo věže z lomového kamene není provázáno s trojlodím a pochází patrně ze 13. stol. Před vypálením r. 1304 stály také nestejně široké, nízké hrotité arkády střední lodi v šířce Z hranolové věže a mělce trojboce ukončený presbytář s jedním čtvercovým polem. Hrušková žebra jeho původní klenby jsou druhotně použita v zazdívce gotických hrotitých oken. Pod presbytářem leží krypta zaklenutá nepřesnými křížovými klenbami bez žeber. Současně s presbytářem byl postaven Z konec J boční lodi, v interiéru s jehlancovou přepásanou klenební konzolou v JZ koutě.
Hlavní loď je zaklenutá čtyřmi nepravidelnými poli nízké křížové žebrové klenby se třemi svorníky. V jižní boční lodi jsou nepravidelná travé odpovídající polím hlavní lodi. Na Z má J boční loď jedno zkrácené klenební pole navíc, kterým končí uprostřed J strany hranolové věže. Na V ukončuje J boční loď, po boku presbytáře, pětistranná apsida, zaklenutá paprskovou žebrovou klenbou.
Vnějšek J boční lodi člení hmotné, neodstupňované nízké opěráky ukončené strmými pulty hluboko pod korunní římsou. Vnějšek boční lodi obíhá sokl. V prostředním poli J boční lodi je umístěn vchod do kostela s předsazenou nehlubokou předsíní otevřenou širokou hrotitou arkádou. Severní boční loď má stejný charakter jako J loď, s nepravidelnými poli podmíněnými situací v hlavní lodi. Na V navazuje S boční loď na sakristii po boku presbytáře, na Z má jedno velké, podélně obdélné pole podél celé hranolové věže.
Vnějšek S boční lodi člení rozměrné nízké neodstupňované opěráky, stejné s opěráky J boční lodi. Vnějšek taktéž obíhá sokl ukončený profilem. Symetricky s J lodí je i zde v prostředním poli umístěn vchod do kostela s předsazenou nehlubokou předsíní. Cihelná sakristie, přistavěná k S straně presbytáře v prodloužení S boční lodi, je zaklenuta obkročnou žebrovou klenbou se dvěma kruhovými svorníky. Sakristie má na V straně samostatný vstup s kamenným sedlovým portálem pod malým hrotitým oknem s nálevkovitě rozevřenou špaletou, v záklenku s plaménkově protaženou jeptiškou. Stylový charakter sakristie evokuje architektonickou produkci konce 14. až poč. 15. stol., kdy také zřejmě vznikla. Z této doby pochází nejspíš také cihelné třetí patro hranolové věže.
Poslední středověkou etapu, při níž dostavěli (nebo přestavěli) obě boční lodi a celé trojlodí zaklenuli, datují erby pánů z Lipé a pánů z Kravař na klenebních svornících hlavní a vedlejších lodí. Patří manželům Pertoldovi z Lipé a Elišce z Kravař a na Strážnici, kteří vlastnili Ivančice v l. 1473-1483. Stavebnímu ruchu na konci 15. stol. také odpovídá pořízení nových zvonů v l. 1498 a 1505.
Koncepce i rustikální provedení detailů prozrazuje práci nepříliš zkušených kameníků. Ve 2. pol. 16. stol. vznikla renesanční nástavba a byla upravena věž. Po r. 1600 byla do hlavní lodi vestavěna hudební kruchta a k J boční lodi přistavěna pohřební kaple. R. 1763 kostel vyhořel a ještě téhož roku překryla společně všechny tři lodě velká střecha. Při následné renovaci byla snesena gotická klenba kněžiště, nahrazena barokní a byla přezděna všechna okna, nyní menší a půlkruhově ukončená. V l. 1946-1953 za rozsáhlé rekonstrukce dostaly jednotlivé lodi nové střechy a část fasády hlavní lodi "románský" zubořez.







