Ivančinské močiare - chráněný areál
Chráněný celek tří mokřadů rozkládající se na ploše 2,93 ha u obce Ivančiná, 20 km JZ od Martina
Typ: | Přírodní zajímavosti | |
Kraj: | Banskobystrický (Slovensko) | |
Umístění: | Mapa | |
Fotogalerie: | Ivančinské močiare | |
Místa v okolí: | Místa v okolí | |
Web: td> | uzemia.enviroportal.sk | |
Návštěva: | 5.9.2010 |
Chráněné území bylo vyhlášeno r. 2003 na ploše 2,93 ha na katastrálním území obcí Ivančiná a Slovenské Pravno. Předmětem ochrany jsou významná refugia mokřadních druhů rostlin, vodních ptáků, obojživelníků, vodních a mokřadních bezobratlých a jejich společenstva. Chráněný areál se skládá ze tří samostatných mokřadů, z nichž každý má jiný charakter a nachází se v jiném stadiu přirozené sukcese. Všechny tři části chráněného areálu jsou značně ovlivněné vysokou hladinou podzemních vod, které jsou propojené s povrchovým tokem Turca a soustavou menších potoků.
Mokřad č. 1 se nachází cca 0,5 km V od Ivančiné. Původně se jednalo o ostřicové slatiniště. Vodní plocha vznikla po vytěžení 2 m mocné vrstvy rašeliny v 70. letech 20. stol. Hloubka vody v mokřadu kolísající mezi 10-90 cm, závisí na množství srážek a na vydatnosti malého pramene v J části lokality. Po ukončení těžby se zde začaly objevovat porosty sukcesních stadií rašeliniště slatinného typu, resp. rostlinné formace vodní nádrže a jeho pobřeží. Nejrozšířenější jsou společenstva vysokých ostřic. Na J nejméně zaplavovaném okraji se pomalu obnovuje slatinné společenství s kozlíkem dvoudomým a ostřicí Davallovou. Na vodní hladině můžeme spatřit okřehek menší či bublinatku obecnou, která patří mezi masožravé rostliny. V mělkých částech roste žabník jitrocelový, přeslička bahenní a sítina článkovaná. Břehy mokřadů obklopují souvislé porosty orobince úzkolistého či chrastice rákosovité.
Mokřad č. 2 tvoří mírná, přirozeně se svažující terénní sníženina na říční nivě Turca. Nachází se zhruba 500 m Z od Ivančiné. Tato část je nejpřirozenějšího původu. Hydrologicky je ovlivněná především výškou hladiny podzemní vody, ale i množství srážek, v důsledku čehož kolísá vodní hladina od 70 cm na jaře až po úplné vyschnutí lokality v suchých letních a jarních měsících. To velkou měrou ovlivňuje i rostlinstvo. V porovnání s prvním mokřadem jsou zde vývojově vyšší stupně fytocenóz. Vůbec se tu nevyskytují společenství slatinných luk, které nahradily různé pobřežní mokřadní fytocenózy. Dominuje zde ostřice měchýřkatá a ostřice štíhlá, která po obvodu tvoří výrazné porosty. Na ně navazují plochy s převahou chrastice rákosovité. Doprovází jí kosatec žlutý a orobinec úzkolistý. Střed lokality osidlují typické hydrofyty – okřehek trojbrázdý, žabník jitrocelový a další.
Mokřad č. 3 se rozprostírá 800 m Z od Ivančiné. Představuje celoročně zaplavované, mělké jezírko na potoce Sokol. Má poloumělý původ, protože se jedná o bývalou těžní jámu, která zarostla vlhkomilnou bylinnou, křovinnou a stromovou vegetací. Sukcesivní vývoj tu dosáhl nejvyššího stupně. Zatímco ve střední části lokality převládají společenstva vysokých ostřic, po okrajích je nahrazuje lužní les. Dobře se tu daří rákosu obecnému, kosatci žlutému či vzácné ostřici latnaté. V přilehlém lužním lese dominuje olše lepkavá a vrba popelavá. Ze zvířat zde můžete vidět ondatru pižmovou, hryzce vodního a myšku drobnou. Třetí mokřad využívá srnčí a kančí zvěř ke zchlazení v horkých měsících.
Na území hnízdí pestrá populace ptactva, např. konipas luční, bramborníček hnědý, pěnice hnědokřídlá a mnohé další. V době tahu ptáků navštěvují lokalitu např. vodouš kropenatý, bekasina otavní, břehouš černoocasý a jiní. Typickými obyvateli jsou obojživelníci. Najdeme zde ropuchu bradavičnatou, rosničku zelenou, skokana hnědého a zeleného a mloka skvrnitého. V blízkosti mokřadů se objevuje několik druhů vážek – šídlatka páskovaná, šidélko větší, vážka ploská a mnohé další. Bohatě jsou zde zastoupené další druhy bezobratlých. Známé jsou různé druhy pakomárů, pavouků či vodních brouků. Mokřady poskytují útočiště i pro vodní a vlhkomilné druhy měkkýšů.
Jazernické jazierko - chráněný areál
Mošovce - kaštiel
Zniev - zřícenina