Františkov - pomník králům Šumavy (pomník převaděčům)
Pomník převaděčům působícím ve 40.-50. letech 20. stol. v oblasti Šumavy, 15 km JZ od Vimperka
Typ: | Církevní památky | |
Kraj: | Jihočeský | |
Umístění: | Mapa | |
Fotogalerie: | Františkov | |
Místa v okolí: | Místa v okolí | |
Web: td> | -- | |
Návštěva: | 31.7.2013 |
Pojmem králové Šumavy obecně označujeme pašeráky působící v oblasti Šumavy. V užším slova smyslu hovoříme o lidech, kteří v době komunismu, zejména ve 40. a 50. letech 20. stol., pomáhali emigrantům či západním agentům tajných služeb proniknout přes tzv. železnou oponu oddělující v době studené války západní blok od východního. Těmto převaděčům, nekorunovaným králům Šumavy, byl 19. dubna 2004 na louce za mostkem přes Teplou Vltavu u osady Františkov na Šumavě odhalen pomník. O jeho vztyčení se zasloužil Kruh přátel česko-německého porozumění. Česko-německý nápis pamětní desky na žulovém obelisku z Vltavy připomíná stezku, kterou svobodomyslní občané opouštěli svou vlast po únoru 1948 a ty, kteří je s nasazením života touto stezkou převáděli.
Stezkou označovanou StB krycím názvem jako kanál 54 a vedoucí právě přes most kolem pomníku, byli převáděni naši spoluobčané, kteří se provinili pouze tím, že chtěli žít ve svobodné zemi. Jejich politické smýšlení je ohrožovalo na životě a pro svůj původ se stali třídními nepřáteli. Není známo, kolik lidí po únoru 1948 opustilo tímto způsobem Československo. Podle statistiky Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu bylo na hranici zastřeleno 180 osob a dalších 88 zahynulo na drátech s vysokým napětím, které byly kolem západní hranice nataženy v l. 1952-1964. Pomník stojí na místě, kde bylo do r. 1989 uzavřené a přísně střežené pohraniční pásmo. Z tehdejších králů Šumavy se Sametové revoluce dožilo jen několik a většinou se zdržují v zahraničí. Patří mezi ně např. pan Hrdlička v USA, Josef Hones v Německu, František Randák a František Nusko v Kanadě či Rudolf Veselý, jehož příběh je popsán v knize Kronika šumavských hvozdů nebo Josef Hasil, jenž v r. 2001 obdržel od prezidenta Václava Havla medaili Za hrdinství. Legendárním převaděčem byl Kilián Nowotny, šumavský Němec, který v těchto místech uskutečnil na 2000 nelegálních přechodů hranice mezi Bavorskem a Šumavou.
Kilián „Franz“ Nowotny se narodil se r. 1905 ve Starých Hutích u Kvildy a vyučil se řezníkem. Od mládí si přivydělával pašováním přes hranici. Za druhé světové války sloužil ve wehrmachtu, po válce se vrátil na Šumavu, odkud byl ale s celou rodinou odsunut. Usadil se hned za hranicí v německém Röhrnbachu, kde založil velkoobchod se dřevem. Po převratu v r. 1948 se stal agentem americké zpravodajské služby CIC a převáděl přes hranici tajné agenty a emigranty. V r. 1950 byl během přestřelky na louce u Františkova postřelen příslušníky SNB, ale povedlo se mu uprchnout zpět do Bavorska. Jeho tři společníci byli dopadeni a odsouzeni. Nowotny se do Československa již nikdy nevrátil. Jeden z účastníků tohoto prozrazeného přechodu byl ale přítomen odhalení pomníku.
Nowotny si vyzvedával lidi v hospodě U Sloupu na výpadovce z Vimperka a vedl je pašeráckými stezkami příhraničním hvozdem okolo Michlovy hutě směrem na Nový Svět a dále k osadě Františkov, kde s nimi po mostě překročil Teplou Vltavu a pokračoval na Bučinu. Tam se trasa stočila ke státní hranici v oblasti pramenů Vltavy. Konkrétní trasu však Kilián často měnil a nikomu ji neprozrazoval.
Na konci 50. let 20. stol. se na Šumavě natáčel český ideologicky zaměřený film Král Šumavy, jenž měl premiéru v r. 1959. Volnou předlohou pro film se stal román spisovatele Rudolfa Kalčíka, který však s Kiliánem Nowotným neměl nic společného. R. 2001 vznikl dokumentární film Zpráva o Králi Šumavy, v němž scénáristka Kristina Vlachová sleduje pro změnu osudy převaděče Josefa Hasila. Historický román Návrat krále Šumavy od spisovatele Davida Jana Žáka popisuje životní příběh stejné osoby, přičemž čerpá z výpovědi pamětníků a historických dokumentů. Téma šumavských převaděčů tak nadále ožívá a je připomínáno současníkům.