Modré hory - sdružení obcí
Sdružení vinařských obcí Velkopavlovicka propagující vinařskou turistiku a svůj kraj, 5 km V od Hustopečí
Typ: | Města, lidová architektura | ![]() |
Kraj: | Jihomoravský | |
Umístění: | Mapa | |
Fotogalerie: | Modré hory | |
Místa v okolí: | Místa v okolí | |
Web: td> | www.modrehory.cz | |
Návštěva: | 18.7.2009 |
Je to snadné, je to prosté,
poznávat kde naše réva roste.
Modré hory, červených vín krajina,
na Vrbici končí, v Pavlovicích začíná.
Pětihvězdí moravských vinařských obcí v čele s městem Velké Pavlovice je odedávna známé svými červenými víny ze svahových viničních poloh rozložených okruhem ve zvlněné krajině. K rovinatému jihu otevřená "Rukapáně" je jako úrodná a mozolnatá dlaň, z níž vychází pět čilých a tvořivých prstů, které modelovaly svahy v okolí lidských sídlišť do tvaru polí, sadů, vinic i lesů. Těmi pomyslnými prsty prochází náhodný poutník a slabikuje jejich jména jak by četl radost z doteků dětské ruky: Velké Pavlovice, Němčičky, Bořetice, Kobylí a nejvýš položená Vrbice.
Když se rozloží večerní soumrak pozdního léta nad krajinou a zastihne poutníka na některém z řady vyvýšených míst, vystupují ze zvlněné krajiny namodralé siluety návrší porostlých vinicemi a v údolích mizí v modravém šeru červené střechy dědin. "Modré hory" se ukládají pokorně k nočnímu spánku, aby jejich vinice, osvěžené nočním chladem a ranní rosou vstávaly do nového, sluncem prozářeného dne. Ve zlatém slunečním jasu probleskuje modrá barva mezi tmavou zelení listů révy modrými hrozny starosvětské Frankovky, Modrého Portugalu i Svatovavřineckého.
Více než polovinu rozlohy vinic tu zaujímají modré odrůdy a staří věřili, že jejich tvrdá a tříslovitá červená vína jsou krví krajiny a životadárnou sílou, která se rodí v místních "starých horách" kropených potem i v temném podzemí sklepních uliček. Dávné časy svazovaly místní vinaře přísnými pravidly horenských řádů. Promlouvají k nám namnoze kostrbatým slohem obecních písařů a kreslí život svými každoročně před shromážděním všech vinařů čtenými články. Mluví o volbě perkmistra a jeho pomocných perknosů, o zápisech do gruntovních knih, o vybírání desátku, o porušování sousedských vztahů, o krádežích kolí i hroznů, ale také o tom, že vinohrad byl svému majiteli bezpečným místem, kam za ním bez jeho svolení nikdo nesměl vstoupit ani v dobrém, ani ve zlém úmyslu. Vinohrad byl vinaři hradem. Ten kousek půdy osázený keři révy byl kusem jeho osobnosti, byl sounáležitostí jeho svébytnosti. To niterné spojení člověka s jeho půdou, s jeho keři, s jeho vínem bylo od nejstarších dob pevným poutem k rodné hroudě. Je na nás, abychom se snažili takové vztahy chápat a nalézat jejich odraz ve vínech našich moravských viničních hor.
Přečtěte si horenská práva některé z pěti obcí Modrých hor, zamyslete se nad nimi a nad životem našich předků, projděte se po turistických stezkách modrohorské krajiny, hledejte v našich nejen červených, ale i bílých vínech sdělení našich předků i současných tvůrců vín o tom, jak se v poháru třpytí naše slunce, jak voní naše réva a o tom jak chutná naše rodná moravská zem.
Modrými horami nazval tento mikrogregion Prof. Ing. Vilém Kraus CSc. A proč Modré hory? Hory proto, že vinaři chodí pracovat do hory - do vinohradu, a protože katastry všech pěti obcí jsou velmi svahovité a členité. Modré proto, neboť nadpoloviční plochu vinic zaujímají odrůdy s modrými hrozny na produkci červených vín.













