Strážnice - skanzen
Národopisné muzeum v přírodě s ukázkami lidového stavitelství jednotlivých oblastí Slovácka, 15 km SV od Hodonína
| Typ: | Města, lidová architektura |  |
| Kraj: | Jihomoravský | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Strážnice | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | skanzen.nulk.cz | |
| Návštěva: | 18.7.2010 |
První snahy o vybudování národopisného muzea v přírodě na JV Moravě se objevují již na poč. 20. stol. Teprve v r. 1973 se ale začíná se stavbou strážnického muzea.
Koncepce vychází z představy jejích iniciátorů o ukázce lidového stavitelství jednotlivých oblastí Slovácka, a proto je skanzen rozčleněn do areálů představujících regiony Moravských Kopanic, luhačovického Zálesí, Horňácka, areál technických vodních staveb, vinohradnický areál a areál lučního hospodářství. Celkem je zde umístěno 64 objektů v terénu, který byl uměle modelován navážkami a vysazen zelení tak, aby odpovídal původnímu prostředí.
Expozice situované do vybraných objektů seznamují návštěvníka se způsobem života a bydlením lidu jak v horských oblastech Slovácka, tak v úrodné části Pomoraví, kde je hospodaření rolníků založeno především na pěstování vinné révy. Ukázka vinohradnických staveb a jejich zařízení, která je doplněna vinohradem představujícím pěstování vína od nejstarších dob po současnost, je jedinou expozicí svého druhu na našem území. Řemeslná výroba je zastoupena kovárnou z Lipova a tkalcovskou dílnou z Nové Lhoty na Horňácku. Zajímavá je i barokně přestavěná vstupní budova do muzea z r. 1612. Původně v ní byl umístěn pivovar, dnes slouží jako zázemí pro návštěvníky.
Moravské Kopanice tvoří svébytný etnografický region, rozkládající se na moravsko-slovenském pomezí v okolí Starého Hrozenkova. Tvoří přirozené historické i správní centrum bývalých kopaničářských osad, dnes samostatných obcí Vyškovce, Vápenic a Žítkové. Ve srovnání s okolím se jedná o relativně mladé sídelní území. Jeho odlehlost a sociální i ekonomická izolovanost však přesto zapříčinila, že se na Kopanicích zakonzervovaly velmi staré kulturní jevy, jejichž původ musíme hledat v oblastech, z nichž Kopaničáři přišli.
K luhačovickému Zálesí patřilo 27 obcí rozkládajících se v okolí Luhačovic. První zmínku o Zálesí nacházíme již na Komenského mapě Moravy ze 17. stol. Tehdejší územní rozsah byl větší a zasahoval až ke Vsetínu, jehož obyvatelé byli počítáni mezi Zálešáky. Později se jeho rozsah zmenšil, a to především ve prospěch Valašska, Slovácka a částečně i Hané. Sousedství významných etnografických regionů ovlivňovalo zdejší podobu lidové kultury, v níž nacházíme celou řadu společných prvků.
Areál vodních staveb prezentuje důmyslné mechanismy využívající sílu vody. Najdeme zde vodní pilu a obydlí mlynáře z Čerešníkových mlýnů, na svou realizaci ještě čeká Podhájský mlýn s valchou. Všechny tyto stavby původně stávaly v povodí říčky Velička, nedaleko Strážnice, v oblasti Horňácka.
Vinohradnictví tvoří na JV Moravě významnou součást zemědělského hospodaření, jež trvale ovlivnila mnohé složky lidové kultury. S ohledem na tuto skutečnost byl do muzea zakomponován i samostatný areál vinohradnických staveb, v němž jsou představeny rozmanité typy lisoven a sklepů z obcí Veletiny, Vrbice, Prušánky a Blatnice.
Jedním z nejvýraznějších a nejsvébytnějších moravských regionů je Horňácko, kraj, který se nachází na moravskoslovenském pomezí, v podhůří Bílých Karpat. Tvoří jej obce Hrubá a Malá Vrbka, Javorník, Kuželov, Lipov, Louka, Nová Lhota, Vápenky a Suchov, přirozeným centrem je městečko Velká nad Veličkou. Označení Horňák-Horňácko, se začalo používat poměrně pozdě, poprvé se s ním v literatuře setkáváme až na konci 19. stol. K širšímu rozšíření termínu pak došlo na poč. 20. stol. a vlastní Horňáci se s tímto označením identifikovali ještě později.
