Windsor - větrný mlýn
Zřícenina větrného mlýna holandského typu, později přestavěného na lovecký zámeček, 5 km JV od Lovosic
Typ: | Technické zajímavosti | ![]() |
Kraj: | Ústecký | |
Umístění: | Mapa | |
Fotogalerie: | Windsor | |
Místa v okolí: | Místa v okolí | |
Web: td> | www.sirejovice.cz | |
Návštěva: | 27.9.2009 |
Na mírné vyvýšenině nad dálnicí D8 z Prahy do Drážďan, naproti Humenskému vrchu (245 m n. m.), v blízkosti obce Siřejovice, stojí zřícenina větrného mlýna, později přestavěného na lovecký zámeček. Jedná se o trojpodlažní mírně kónickou věž postavenou ze světlé opuky a cihel, k jejímuž severnímu průčelí se připojovala čtverhranná přístavba. V průměru věž dosahuje 8,7 m, výška činí kolem 12 m. Prosvětlována je 22 okny zaklenutými cihlami.
Doba vzniku větrného mlýna holandského typu není známa. Jeho staviteli byli zřejmě majitelé nedalekých Čížkovic, k nimž Siřejovice patřily. Jeho existenci zmiňuje v r. 1833 Johann Gottfried Sommer. S určitostí víme, že byl postaven před r. 1843 a měl sloužit potřebám nejbližšího okolí, konkrétně obcím Siřejovice, Vrbičany a Keblice. Obilí se zde mlelo až do r. 1870, kdy jej poslední z mlynářů jménem Kunze prodal bratrům Tschinkelovým z Lovosic. Noví majitelé větrný mlýn zrušili a nechali jej bezprostředně po koupi přestavět podle vzoru anglických letohrádků na lovecký zámeček v novogotickém slohu. Jeho hlavní a přitom typickou součástí byla střední kruhová část, jejíž tvar i bělostná barva upoutávaly pozornost už z dáli. Centrální věžovitá část byla upravena v interiéru, opatřena cimbuřím vysazeným na krakorcích a pokryta plochou střechou. Poté byl přestavěn přístavek před severním průčelím a k jižnímu průčelí byla přistavěna obdobná obdélná patrová budova, obsahující v obou podlažích po jedné plochostropé místnosti. Letohrádek, v nějž byl původní větrný mlýn proměněn, začali obyvatelé z okolí nazývat Windsor. Tento název dokonale ladil se vzhledem zámečku.
Letohrádek byl však průmyslníkem Tschinkelem využíván jen krátce, protože brzy zkrachoval a stavba začala pustnout a chátrat. V r. 1886 byl zámeček prodán ve veřejné dražbě. Poté vystřídal několik majitelů a nakonec zůstal zcela opuštěn. Stavba postupně chátrala a během první světové války, ale i po ní se tu ubytovávali různí potulní lidé. Neznámo kdy byl ubourán severní přístavek, po němž zůstaly viditelné pouze spáry ve zdivu střední části. Posledním obyvatelem Windsoru byl pravděpodobně výrobce hliněných předmětů, který žil v jeho sklepních prostorách od r. 1928 do r. 1930. Zámeček, který byl vyhledáván řadou malířů, však v dnešní době velmi rychle chátrá, zarůstá náletovými dřevinami a není nijak zvlášť turisty vyhledáván. Z bývalého letohrádku tak dnes stojí pouze torzo sestávající z obvodových zdí věže a jižní přístavby, které je odsouzeno k postupnému zániku.













