Borkovická blata - přírodní rezervace

Přírodní rezervace zřízená na ochranu rašeliniště přechodového typu s jedinečnými porosty borovice blatky, 10 km JZ od Soběslavi


Typ:Přírodní zajímavosti borkovicka
Kraj:Středočeský
Umístění:Mapa
Fotogalerie: Borkovická blata
Místa v okolí:Místa v okolí
Web:www.sobeslav.cz
Návštěva:17.7.2008


Území Borkovických blat tvoří severní výběžek Třeboňské pánve, označovaný jako Borkovická pánev. V této oblasti se nachází dvě významné rašelinné lokality – Borkovická blata a Kozohlůdky. Místní rašeliniště jsou mokrým biotopem, jehož vznik byl podmíněn vývěry podzemních vod nad nepropustné podloží sedimentů klikovského souvrství a postupným ukládáním a rašeliněním organických částic až do mocnosti 6-8 m. Rašeliniště u Borkovic vzniklo v době postglaciální před více jak 10 000 lety a je typu přechodového. Tyto rašeliny a půdy na nich vzniklé jsou vysoce kyselé a chudé na minerální látky. Živá rašeliniště jsou přirozenými rezervoáry vody pro suchá období.
Od pol. 19. stol. se na blatech těžila rašelina, používaná k topení, jako stelivo pod hospodářská zvířata nebo se lisovala a prodávala k zahradnickým účelům. Její léčivé účinky jsou využívány též k lázeňským procedurám. V r. 1953 se začalo na blatech s velkoplošnou těžbou rašeliny. V r. 1980 byla další těžba rašeliny pozastavena a byla vyhlášena Státní přírodní rezervace Borkovická blata. Vybrané plochy pro těžbu se musely nejprve odvodnit, potom odlesnit a nakonec zbavit povrchové vrstvy, tzv. mourovky. Rašeliniště se frézovala v malých vrstvách (4-5 cm). Nafrézovaná rašelina se sušila, obracela, shrnovala a nakonec sběracími vozy odvážela na tzv. výložníky. Proces těžby se opakoval až do vytěžení ložiska. Nad minerálním podložím musela být zachována minimálně 60 cm vrstva rašeliny. Roční těžba rašeliny činila více než 100 000 tun. Do r. 1980 bylo vytěženo přes 1,7 mil. tun rašeliny z plochy cca 400 ha.
Jámy po ruční těžbě zatopila voda a vodní hladina postupně zarůstala vegetací. Nejprve to byly vodní rostliny, okřehky a bublinatky. Později nastupuje bahenní vegetace rašeliníků, orobince a suchopýrů apod. Zpevněný povrch zarůstá později krušinou, břízou a borovicí. Povrch původní rašeliny je sice uzavřený, ale je ještě nezpevněný, vytváří nebezpečné houpačky plovoucí na hladině vody. V podpovrchové vrstvě probíhá opět rašelinění. Na zbytcích hrázek pro odvodnění, které jsou sušší, vyrůstá bříza pýřitá, klikva bahenní a rojovník bahenní. Proces tvorby rašeliny se opakuje. Po určité době, několika set nebo tisíc let, se vyrýpané rašeliniště opět změní v původní rašeliniště. Vytěžená rašeliniště po průmyslově těžbě se zalesňují. Rekultivace pro zemědělské účely se ukázala jako nevhodná, neboť intenzivní zemědělskou činností, používáním hnojiv a pesticidů by byly ohroženy zásoby podzemní vody, která má vynikající vlastnosti.
Některá vyrýpaná rašeliniště zůstala trvale zaplavena vodou a přeměnila se ve tmavě zbarvené tůňky. Voda tůněk není znečištěná, je čirá. Zdánlivé tmavé zbarvení vytváří, z hloubky se zrcadlící, tmavé rašelinové dno. Tůňky mají svou faunu a flóru. Jejich hladiny zarůstají porostem rdestu splývavého. Jeho kožovité, okrouhlovejčité, mírně zašpičatělé listy splývají s hladinou tůněk. V červnu až červenci pronikají hladinou jeho útlé zelené klasy. Mnohé tůňky hostí masožravou bublinatku jižní, vznášející se pod hladinou vody. Druhotné tůňky zarůstají ostřicí zobánkatou.
Dominantní dřevinou lokality je borovice bahenní – blatka. Zvířena blat není příliš rozmanitá. Zamokřené, vlhké a studené prostředí neláká mnohé druhy živočichů k pobytu. Také omamná vůně rojovníku některé odpuzuje. Citliví jsou k těmto pachům savci. V hustých porostech blat najdeme hnízdo budníčka menšího, lelka lesního, cvrčilky zelené či bramborníčka hnědého. Pravidelně tu hnízdí bekasina otavní a kalous pustovka. Byl zde též pozorován jeřábek lesní, kukačka obecná a čírka obecná. Odvodněná rašelinná půda je výhřevná a hostí zmiji obecnou, která na tmavém podkladě má atypické zbarvení. Na chodnících se setkáme s ještěrkou obecnou či živorodou. Obojživelníci jsou zastoupeni skokanem zeleným, blatnicí skvrnitou a rosničkou zelenou. Společenstvo hmyzu je bohatší. Z významných zástupců se zde vyskytuje bělopásek tavolníkový a topolový, žlutopásek vlochyňový či batolec červený.
V lokalitě byla r. 1980 zřízena naučná přírodovědná stezka Borkovická blata. Zásluhu na jejím vybudování má zejména pedagog RNDr. Jiří Bumerl a jeho tehdejší žáci ze Střední zemědělské školy v Táboře. Stezka je dlouhá 5,5 km a začíná na parkovišti přímo u blat mezi obcemi Mažice a Vesce.



Lokalizace na mapy.cz GPS: N49.2392078 E14.6238575

Navštívená místa v okolí:
V nejbližším okolí jsem dosud nenavštívila žádné místo


Zdroj: Informační tabule v místě


Nahoru Přidat k oblíbeným Uložit v PDF Tisk stránky