Dresden (Drážďany) - město
Původně rybářská vesnice, dnes historická metropole Saska, 55 km S od Ústí nad Labem
| Typ: | Města, lidová architektura |  |
| Kraj: | Sasko (Německo) | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Dresden (Drážďany) | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.dresden.de | |
| Návštěva: | 10.5.2001, 19.12.2010, 3.12.2011 |
První zmínka o Drážďanech pochází z r. 1206. Z původně rybářské vesnice, sídla kupců a markraběcího sídla se Drážďany vyvinuly do lázeňské a královské rezidence a staly se později zemským hlavním městem Saska. Historická metropole na jihovýchodě země je nazývána Florencií severu. Barokní jádro města je považovaného za jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Slovo Drážďany (německy Dresden) je odvozeno ze starosrbského označení "Drežďany" pro lidi původem z oblastí bažin a lužních lesů. Za druhé světové války bylo město od 13. do 15. února 1945 kvůli masivním leteckým bombovým útokům téměř kompletně zničeno. Přesný počet obětí je dodnes neznámý, neboť se zde nacházelo mnoho utečenců z Východu a město bylo tehdy zcela přeplněno. Nejčastěji se hovoří o 25 000 až 60 000 mrtvých. Kvůli obraně proti vypuknutí epidemie musely být tisíce neidentifikovaných mrtvol spáleny. V poválečném období bylo město včetně historických památek pracně obnoveno. V r. 2002 byly Drážďany stejně jako část Česka postiženy tisíciletou povodní.
Zwinger
Zwinger nechal postavit saský kurfiřt August Silný, který se r. 1697 stal polským králem. Jako mnoho dalších napodoboval životní styl Ludvíka XIV. Barokní perla Drážďan leží v místech, kde bylo původně městské opevnění, konkrétně prostor mezi vnější a vnitřní městskou zdí. Tomuto úseku se říkalo Zwinger, od toho název památky. Provedením prací byl pověřen architekt Matthias Daniel Pöppelmann, který stavbu pojal jako umělecké veselé dílo. Mnohé plastiky, kterými byl Zwinger vyzdoben, vytvořil sochař Balthasara Permosera. Snad jeho nejzdařilejší dílo na tomto projektu - Koupel nymf, umístěné za Francouzským pavilónem, je nádvoří s jeskyněmi, sochami a fontánami. Stavba nebyla dokončena za architektorova života, dočkal se ale dostavby Korunní brány, ze které po obou stranách vybíhají dvě symetrické galerie, na každé straně v centru s jednou galerií. Na straně jihovýchodní je to pavilon se zvonkohrou, na druhé straně hudební pavilon. Současnou podobu dostal Zwinger až v 19. stol., kdy zde architekt Gottfried Semper vybudoval neorenesanční budovu obrazové galerie. Tato galerie dodnes přechovává taková díla jako Sixtinská Madona, díla od Rembrandta a dalších významných umělců. Vidět můžeme též sbírku porcelánu, s cennými porcelánovými plastikami z doby míšeňské manufaktury i s díly Friedricha Böttgera, který vynalezl bílý tvrdý porcelán. R. 1945 při bombardování Drážďan byl komplex budov velmi poničen, byl však znovu zrekonstruován a dostavěn.
Glockenspielpavillon
Pavilón se zvonkohrou s půdorysem ve tvaru oválu, dostavěný v r. 1728, byl původně hlavním vchodem do Zwingeru a označoval se jako Městský pavilón. Dnešní název získal proto, že při rekonstrukci v r. 1936 byla do prostředního okna umístěna zvonkohra se 40 zvonky z míšeňského porcelánu. Vzhledem je téměř stejný jako protilehlý hudební pavilón. Je zdoben ornamenty a postavami antických hrdinů. Dnes se v něm nachází výstavní prostory.
Frauenkirche
Původní barokní kostel byl postaven v l. 1726-1743. Navrhl jej drážďanský městský architekt George Bähr, jeden z největších mistrů německého baroka. Frauenkirche byl vybudován jako luteránský protestantský kostel, přestože tehdejší saský vládce Fridrich August II. byl katolík. R. 1736, slavný stavitel varhan Gottfried Silbermann postavil pro Fraunkirche třímanuálový, čtyřicetitřístopý nástroj. Varhany byly nainstalovány 25. listopadu a Johann Sebastian Bach je představil veřejnosti koncertem prvního prosince. Obdivuhodná je neobvyklá, přes 26 m vysoká kupole zvaná "die Steinerne Glocke" neboli kamenný zvon. Je to triumf techniky a inženýrství své doby srovnatelný snad jen s Michelangelovou kupolí pro baziliku svatého Petra v Římě. 12 000 tunová kupole se tyčí ve výšce 40 m bez jakýchkoliv vnitřních podpěr. Přes veškeré negativní předpovědi zůstala kupole po celou dobu stabilní. R. 1760 byl přitom zvon zasažen více než 100 dělovými koulemi pruské armády během sedmileté války. V r. 1849 se kostel stal srdcem revoluce známé jako květnové povstání v Drážďanech. Frauenkirche byl obklopen barikádami. Během druhé světové války byl kostel kompletně zničen a zbytky kamenů ponechány v centru města dalších 45 let. Po válce se začalo s číslováním a konzervováním zbylých kamenů a trosek, avšak k obnově památky z politických důvodů nedošlo. Po r. 1989 se situace změnila a Ludwig Güttler založil občanskou iniciativu "Společnost pro rekonstrukci Frauenkirche" a díky masivní kampani získal dostatek financí. Za asistence tisíce architektů a použití originálních plánů George Bähra se podařilo kostel znovu postavit. Rekonstrukce stála 5,4 mld. Kč.
Semperoper
V l. 1838-1841 postavil architekt Gottfried Semper novou budovu Královské dvorní opery, která však již r. 1869 vyhořela. Brzy však byla na Theaterplatz postavena budova nová, pod vedením Semperova nejstaršího syna Manfreda. Budova Opery byla vnitřně skvěle zařízena. Nad portálem byla umístěna bronzová socha Čtyřspřeží s Dionýsem a Ariadnou od Johanna Schillinga. Vedle hlavního vchodu se nacházely sochy Johanna Wolfganga Goetha a Friedricha Schillera. I tato druhá budova však byla zničena, tentokrát při leteckém náletu na Drážďany za druhé světové války r. 1945. Po válce byly připraveny původní kocepty pro obnovu Opery a r. 1977 byl položen základní kámen k její opětovné stavbě pod vedením architekta Wolfganga Hänsche. Po 40 letech, 13. února 1985 byla Semperoper znovu slavnostně otevřena a uvedena operou od C.M. Webera "Der Freischütz". Opera dostala oficiální název "Sächsische Staatsoper". R. 2002 přišla zatím poslední katastrofa v podobě mohutné povodně, která na budově Opery způsobila škody 27 mld. euro.
Fürstenzug
Na severní zdi bývalé konírny v ulici Augustusstrasse nalezneme největší nástěnný porcelánový obraz vytvořený z 24 000 míšeňských dlaždic zvaný "Fürstenzug" (Průvod knížat). 102 m dlouhý a 9,5 m vysoký "Fürstenzug" představuje na ploše 957 m2 tisícileté dějiny knížecího rodu Wettinů. Zobrazuje totiž všechny saské panovníky od r. 1123 do r. 1904. Již od r. 1589 byla tato zeď vyzdobena malbou tvořenou vápenitým nátěrem. Tento evropský unikát byl v l. 1872-1876 převeden Wilhelmem Walterem do sgrafitové podoby a přežil dokonce i zničující bombardování za druhé světové války. Na malbě je zobrazeno 94 osob, z toho 35 markrabat, kurfiřtů a saských králů a 59 vědců, umělců, řemeslníků, vojáků, stavitelů atd.
