Drnholec - zámek

Původně gotický hrad přestavěný Kryštofem z Teufenbachu ve 2. pol. 16. stol. na renesanční zámek, 15 km SZ od Mikulova


Typ:Zámky a zámecké stavby drnholec
Kraj:Jihomoravský
Umístění:Mapa
Fotogalerie: Drnholec
Místa v okolí:Místa v okolí
Web:info-drnholec2009.webnode.cz
Návštěva:20.7.2010


Drnholec je městečko lokačního typu v mírně zvlněné krajině při levém břehu dolního toku Dyje. Původní ves ležela pravděpodobně v proláklině Z od zámku, dnes zaplněné různorodou zástavbou. Drnholec náleží ke starému osídlení moravsko-rakouského pomezí. Poprvé se připomíná v zakládací listině staroboleslavské kapituly r. 1064. Do r. 1578 byl zeměpanským lénem, od r. 1393 v držení pánů z Lichtenštejna, kteří jej posléze získali do dědičného vlastnictví. R. 1583 koupil údajně Drnholec Kryštof z Teufenbachu. Po jeho smrti drželi panství jeho synové, a poté vdova po posledním z nich Marie Alžběta Eva ze Šternberka. Po několika následujících změnách majitelů se Drnholec dostal r. 1708 do rukou Františka Václava z Trautmannsdorfu, a poté jeho bratra Adama. Ten zemřel r. 1762 bez dědiců a panství připadlo podle Teufenbachova ustanovení školské nadaci, která r. 1828 splynula s Tereziánskou akademií ve Vídeňském Novém Městě.
Od svého vzniku byl Drnholec střediskem poměrně rozsáhlého panství. V místech dnešního zámku se již ve 12. stol. připomíná hrad. Dochovaly se z něho zbytky mohutného okružního příkopu, místy jsou patrné i pozůstatky valu. Po Drnholci se psali Vilém a Heřman z rodu erbu lekna, kteří z rozhodnutí markraběte a pozdějšího krále Přemysla Otakara II. vydali r. 1249 Mikulov Jindřichovi z Lichtenštejna. Hrad či spíše dřevohlinitý hrádek vybudovali nejspíše před r. 1249 členové rodu Waisů-Sirotků rakouského původu. Okolí získali od krále, jenž je z neznámých důvodů předkům pánů z Drnholce zkonfiskoval a následně opět navrátil. Sirotky pak odškodnil zbožím na V straně Pálavy. Po smrti bezdětného Oldřicha z Drnholce se hrad dostal králi, v jehož rukou se výslovně připomíná r. 1277. Snad na počátku vlády Jana Lucemburského získali hrad páni z Vartenberka, kteří zde r. 1335 nepochybně sídlili. Jindřich z Vartenberka r. 1368 zapsal panství markraběti Janovi a jeho syn Jošt ho i s hradem r. 1394 zastavil mikulovským Lichtenštejnům, jimž zůstalo do r. 1576. Sídelní funkci začal hrad opět plnit od r. 1452, kdy se zde usadil Hanuš a Jindřich z Lichtenštejna. Zvýšené požadavky na pohodlí bydlení a nutnost opravit škody způsobené vojenskou akcí odpůrců Jiřího z Poděbrad, vyvolaly pozdně gotickou přestavbu. Poté však hrad zřejmě začal chátrat. Podle pamětního nápisu na kamenné desce v renesanční síni Kryštof Teufenbach r. 1585 "starou zříceninu přebudoval téměř od základů".
Zámek stojí na ostrožně vysunuté do meandru řeky, k jejímž břehům spadá prudkým srázem. Jedná se o volně stojící dvoupatrovou budovu nepravidelného půdorysu. Do nádvoří je budova zámku obrácena přímým průčelím s velice nízkým trojosým středním rizalitem, členěným velkým pilastrovým řádem s iónskými hlavicemi a završeným trojúhelníkovým štítem. Krátká, pravoúhle nasazená boční průčelí na protilehlé straně končí zaoblením do jakýchsi nárožních rizalitů. Jejich průčelí, obrácená k městečku, postupují ostrým úhlem ke středu vnější fasády, která tu v rozsahu pěti okenních os pravoúhle uskakuje směrem do hmoty budovy. Fasáda dělená kordonovými římsami má v přízemí pásovou bosáž a hladká patra. Obdélníková, v přízemí a 1. patře značně protáhlá okna, jsou pouze v patře opatřena rovnými úseky nadokenní římsy. V přízemí střední části zámku jsou místnosti klenuté neckovými klenbami. Jejich plochu pokrývá bohatá pozdně renesanční výzdoba z doby po r. 1598. K dvornímu průčelí přiléhá trojice místností čtvercového půdorysu se zdobenými klenbami. Z prostřední místnosti vcházíme do hlavního obdobně zdobeného obdélníkového sálu. Po jeho bocích jsou užší místnosti, opět s podobnými motivy výzdoby. Úpravu fasád a další vnitřní změny pro hraběte F.V. Trautmannsdorfa navrhl v pol. 18. stol. F.A. Grimm, architekt stavby zdejšího chrámu.
Zámek je přístupný cestou stoupající po temeni ostrožny a ústící na renesanční most vyzděný z buchtovitých cihel. Dvěma půlkruhovými oblouky překonává hluboký příkop přetínající šíji. Most vede k trojosé bráně z l. 1578-1582 s výraznou kamennou bosáží. Bránu, s níž souvisí snad i torza dvou figur antických bohů, zhotovili zřejmě kameníci Elia Canevale a Antonio Silva, doložení při stavbě drnholeckého zámku. V bočních vpadlých výplních brány jsou vstupy pro pěší, uprostřed je půlkruhově završený vjezd flankovaný pilastry s bosovanými dříky a s římsovými hlavicemi, které nesou lomenou římsu. Pod ní jsou zasazeny kartuše. Prostřední z nich obsahuje rodový znak K. Teufenbacha, boční znaky patří jeho prvním dvěma manželkám, Marii z Harrachu a Kateřině z Scherfenberku. Brána však kdysi nestála osamoceně, byla osazena ve vstupním křídle, které zobrazuje veduta F.B. Wernera z třetiny 18. stol. Severní křídlo zámku zachycuje ještě i císařský otisk stabilního katastru Čech a Moravy z r. 1825. Kdy bylo toto křídlo zbouráno se přesně neví.



Lokalizace na mapy.cz GPS: N48.85652 E16.488719

Navštívená místa v okolí:
Přírodní zajímavostiSoutok Dyje a Jevišovky - soutok


Zdroj: Plaček, Miroslav. Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha : Libri, 2001. 1. vyd. ISBN 80-7277-046-2 ; Samek, Bohuslav. Umělecké památky Moravy a Slezska. Část 1, A-I. Praha : Academia, 1994. 1. vyd. ISBN 80-200-0474-2


Nahoru Přidat k oblíbeným Uložit v PDF Tisk stránky