Květnice (Květnický mlýn) - vodní mlýn
Areál bývalého vodního mlýna adaptovaného zčásti na sochařský ateliér, 3,5 km JZ od Úval
| Typ: | Technické zajímavosti |  |
| Kraj: | Středočeský | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Květnice (Květnický mlýn) | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | -- | |
| Návštěva: | 15.1.2018 |
Středočeská ves Květnice je pod názvem Plumau v písemných pramenech uváděno poprvé v r. 1352 a znovu o šest let později, kdy patřila pražskému měšťanskému rodu Olbramoviců. Od Václava Olbramovice ji koupil staroměstský měšťan Pešlín a po jeho smrti ji zdědil jeho syn Johánek, který se po Květnici jako první psal. Zřejmě on nechal na nevysoké skalnaté vyvýšenině v centru obce založit venkovské opevněné sídlo v podobě tvrze či malého hrádku, chráněné ze tří stran dvěma rybníky. Posléze přešla Květnice do vlastnictví Johánkova příbuzného Petra, řečeného Bohuslav, který ji vlastnil ještě r. 1408.
V době přicházejícího husitství seděl na Květnici Prokůpek Trčka z Kralovic. Protože byl katolického vyznání, byla Květnice r. 1415 oblehnuta a dobyta Praženy a Prokůpek ještě téhož roku ve sporu s Janem Ohnišťkem ze Škvorce zabit. R. 1434 získal ves Strachota z Kralovic a po něm další staroměstský měšťan Vaněk Holec. Záhy přechází Květnice do vlastnictví Prokopa z Hobšovic, kterému je zabavena a svěřena Petru Lopatovi ze Slaného a Jankovi ze Sibřiny. V r. 1510 byla ves poprvé připojena ke škvoreckému panství a r. 1558 ji Jaroslav ze Smiřic prodal Pechancům z Kralovic. Ve smlouvě je kromě již neobývané tvrze a pustého poplužního dvora zmiňován poprvé mlýn, při němž se nacházel dvůr a štěpnice. Mlýn obhospodařoval mlynář Jan, který však byl uvedeného roku již mrtev a zůstali po něm sirotci Vítek, Jan a Anna. R. 1575 odkoupil Jaroslav ze Smiřic Květnici zpět a trvale ji připojil ke škvoreckému panství. Za držení panství rodem Smiřických docházelo ke zvyšování režijního podnikání.
Během třicetileté války byla Květnice spolu s dalšími vesnicemi v okolí zcela zpustošena. K obnově došlo až na konci 17. stol. K r. 1706 je zaznamenán zápis ke Květnickému mlýnu, který jako jediný v okolí ležel na rustikálu. Tehdy na něm byl placen nájem 28 zlatých za půl roku. Z dalšího zápisu u mlýna vyplývá, že poddaní měli předepsáno, v jakém mlýně mají zpracovávat část své úrody. Květnický mlýn byl určen pro všechny hospodáře z Květnice a Dobročovic a pro šest hospodářů ze Škvorce. Všechny mlýny Škvoreckého panství byly vrchnostenské, dva se nacházely v Úvalech, po jednom v Květnici, Slušticích a u poplužního dvora Hodov. Na jeden mlýn tehdy připadaly tři obce a 31 hospodářů. Časem se počet hospodářů na jeden mlýn zvyšoval.
R. 1745 prodala tehdejší majitelka Škvoreckého panství Marie Terezie Savojská mlýn se dvěma koly Václavu Bludskému (Bladskému) a jeho ženě za 1500 zlatých, které měli splácet po dobu 9 let. Kromě obvyklých poddanských povinností měli udržovat pořádek a čistotu v potoce a na jeho březích. R. 1752 prodal Václav Bludský mlýn Matyáši Kotaškovi, který ale již r. 1761 umírá a mlýn dědí jeho syn Josef. Tehdy byly objekty odhadnuty na 1600 zlatých a vnitřní vybavení na 2010 zlatých, přičemž měl Kotaška vyplatit podíly svému bratru Matějovi, Alžbětě Pošívalové a Terezii Bladské a jejímu bratrovi. Veškeré dluhy byly splaceny k r. 1778. Když se Josef Kotaška oženil s Kateřinou Rejpalovou, nechal jí zapsat polovinu mlýna a podle poslední vůle jej v případě bezdětného manželství měla převzít. R. 1781 Kateřina Kotašková mlýn skutečně přejala a samostatně zde hospodařila až do r. 1793, kdy mlýn za 2500 zlatých koupil Václav Rejpal. Zda byl s Kateřinou v nějakém příbuzenském vtahu, není známo. V l. 1800-1809 se majitelé mlýna často střídali, až jej r. 1809 koupili manželé Rybovi, jejichž rod vlastnil mlýn až do r. 1890. Za nich došlo někdy v pol. 19. stol. k zásadní přestavbě mlýna, jak dokládá
dodatečné zakreslení změněného stavu do indikační skici z r. 1840.
V r. 1858 byl výkupem převeden na mlynáře místní rybník, který měl od té doby povinnost se na své výlohy starat o veškeré zařízení mlýna a splav. Tři vybraná místa ve mlýně byla r. 1886 osazena tzv. normálním znamením v podobě železné skoby opatřené písmeny J. R. (Josef Ryba) a rokem 1885. Normální znamení neboli cejch je vodní značka, od které se odměřovaly výškové míry ve mlýně, zejména úroveň hladiny, po kterou může mlynář nadržovat vodu.
R. 1930 koupil mlýn Jiří Hajnovský, který nechal podle návrhu nového strojního zařízení instalovat válcové stolice od firmy Machan a spol. Pardubice. Ke stejnému roku je uváděno mlýnské kolo na svrchní vodu o hltnosti 0,123 m3/s, spádu 5,2 m a výkonu 5,5 HP. Později bylo nahrazeno turbínou. Od r. 1939 až do znárodnění v r. 1949 vlastnil Květnický mlýn Adolf Krýsa. Poté mlýn přestal sloužit svému původnímu účelu, byl opuštěn a rychle chátral.
V l. 1965 a 1974 na něj byly vydány dva demoliční výměry, přestože jeho památková hodnota byla nezpochybnitelná. Tehdejší Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje s demolicí nesouhlasilo a chtělo objekt mlýna zachránit. Chátrající areál, o nějž státní instituce nejevily zájem a neměly pro něj další možnosti využití, byl r. 1976 nabídnut akademickému sochaři Zdeňku Hoškovi, který jej hodlal využít pro svou výtvarnou činnost a vytvořit ze mlýna svůj ateliér, depozitář a také objekt k trvalému bydlení. Záměr se stal nadějí na záchranu mlýna. Pan Hošek se skutečně stal majitelem bývalého Květnického mlýna a vlastní jej dodnes. Od r. 2010 provádí rozsáhlou rekonstrukci celého objektu.
Květnický mlýn leží pod hrází při S straně obecního Mlýnského rybníka na levém břehu potoka Výmoly pramenícího u obce Mukařov. Spolu se zbytky středověkého hrádku na terénní vyvýšenině na opačné straně rybníka, bývalým poplužním dvorem na jeho Z břehu a původní návsí s kapličkou JV od rybníka představuje poslední dochované doklady historického jádra obce Květnice, která si ještě donedávna uchovávala své urbanistické a krajinotvorné kvality. V uplynulých letech byla totiž obec narušena mimořádně rozsáhlou a necitlivou zástavbou rodinných domů.
Areál bývalého mlýna č. p. 15 sestával původně ze čtyř budov rozmístěných kolem dvora nepravidelného tvaru. Na Z stávaly dvě hospodářské budovy, S část areálu tvořila stodola a ve V se nacházela pod jednou střechou mlýnice s dispozičně odděleným obytným prostorem. J stranu areálu uzavírala ohradní zeď s vjezdovou bránou. V pol. 19. stol. došlo k zásadní přestavbě, při níž byla zbourána menší Z stavba, větší byla nahrazena novější budou sloužící dnes jako sochařský ateliér a mírně pootočena k S. V ose Z-V byl srovnán i S trakt hospodářského stavení a dvůr tak získal obdélníkový tvar. Nejstarší a z architektonického, historického i urbanistického hlediska nejvýznamnější budova bývalé mlýnice s volutovým štítem ve stylu selského baroka zůstala na původním místě a zřejmě obsahuje zbytky starší stavby. Při poslední rekonstrukci z ní ale zůstaly pouze obvodové zdi a původní dispozice vzala za své. K V zdi mlýnice přiléhá částečně dochovaná lednice, v níž má být v budoucnu instalováno nové mlýnské kolo. Z technického zařízení bývalého mlýna se bohužel téměř nic nedochovalo. Mlýnice a její barokní průčelí již prošly rekonstrukcí, obnova dalších částí areálu pokračuje.
Květnice - tvrzSkara (Hrad u Úval, Úvaly, Hostyně) - zřícenina
