Rýzmburk (Riesenburg, Osek) - zřícenina
Zříceniny rozsáhlého hradu na skalnatém ostrohu nad soutokem Oseckého potoka a jeho pravostranného přítoku, 12 km Z od Teplic
| Typ: | Hrady, zříceniny, tvrze |  |
| Kraj: | Ústecký | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Rýzmburk (Riesenburg, Osek) | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.hradosek.cz | |
| Návštěva: | 4.5.2014 |
Vznik hradu na protáhlém vrchu SZ od Oseka lze podle stavebně-historického průzkumu klást na přelom l. 1248-1249. Název hradu se v písemných pramenech objevuje prvně r. 1250, kdy se po něm píše Boreš z Rýmburka z rodu Hrabišiců, který byl s největší pravděpodobností jeho zakladatelem, snad na popud krále Václava I. Tomu Boreš pomohl porazit jeho vzpurného syna Přemysla Otakara, který se postavil do čela povstání české šlechty. Když Přemysl Otakar II. usedl na český trůn, neušel Boreš perzekuci. S králem se nakonec usmířil a po jeho boku se vyznamenal v bitvě u Kressenbrunnu v r. 1260. R. 1273 se stal císařem Rudolf Habsburský a Boreš se přidal k povstání jihočeských Vítkovců v čele se Závišem z Falkenštejna a znovu se tak postavil proti Přemyslu Otakarovi II. Byl obviněn ze zrady a odsouzen ke ztrátě majetku i svobody. Boreš ve vězení záhy zemřel, ale než stihlo dojít ke konfiskaci, padl Přemysl v bitvě na Moravském poli a panství zůstalo v rukou Borešových potomků. R. 1339 se panství stalo královským lénem v dědičném držení pánů z Rýzmburka, kteří se stali jedním z nejmocnějších rodů v českém království.
Tento stav vydržel jen do konce 14. stol., kdy se Rýzmburští začali potýkat se značnými dluhy a byli nuceni prodat osecké panství míšeňskému markrabímu Vilémovi, který odtud vedl územní expanzi do Krušnohoří. V době husitských válek se Osek stal oporou katolické strany a po porážce husitských vojsk v bitvě u Želenic r. 1438 na něm bylo uvězněno 130 zajatců. Od r. 1449 usiloval Jiří z Poděbrad o znovunabytí saských lén v SZ Čechách. Situaci vyřešila až Chebská smlouva z r. 1459, kdy se výměnou za jiná území vrátily míšeňské majetky na české straně Krušných hor pod správu českého krále.
Rok nato zastavil Jiří z Poděbrad hrad svému kancléři Prokopovi z Rabštejna, který z něj vedl loupežné výpady do sousedního Saska. R. 1473 byla proti Rýzmburku vyslána trestná výprava a Prokopův dědic Jindřich z Rabštejna, byl donucen přepsat hrad na Kaplíře ze Sulevic. Kaplířové sídlili od r. 1491 na duchcovské tvrzi a význam hradu pomalu upadal. R. 1523 postoupili Kaplířové hrad Děpoltovi z Lobkovic, jehož potomci jej drželi až do r. 1651, kdy se dostal do rukou Valdštejnům. Ti jej jako součást duchcovského panství vlastnili až do 20. stol.
V 19. stol. se ruiny hradu staly oblíbeným výletním místem a ve 30. letech jej dokonce navštívil romantický básník Karel Hynek Mácha. Ve 2. pol. 19. stol. byla z bergfritu zřízena vyhlídka, která dnes však již svému účelu neslouží. V r. 2013 získalo hrad do vlastnictví město Osek, které se o něj nyní stará.
Jádro hradu uspořádané do tvaru trojúhelníku obsahuje v každém nároží věžovitou stavbu. V nejvýše položeném místě se nachází lichoběžná plochostropá obytná věž, která byla přístupná vchodem z přízemí a ve výšce druhého patra obehnaná dřevěným ochozem. Místnosti osvětlovala dodnes dochovaná gotická okna. JZ nároží zaujímá menší čtyřhranná věž s klenutými interiéry, k jejíž V stěně se připojovala kaple s polygonálním závěrem. Při bráně v JV nároží stojí válcová věž střežící průchod do hradního jádra. Pod věží při boční hradbě stával palác, který je již součástí V předhradí. Severní přehradí a Z stěnu hradního jádra chránil parkán. Kolem hradního jádra a předhradí obíhal vnější hradební okruh doplněný vysokým bergfritem, který měl střežit především přístupovou komunikaci. K Z hradbě přiléhala původně třípodlažní stavba sloužící posádce hradu. Na J od bergfritu byl vnější okruh přepažen příčnou hradbou, díky níž vznikla samostatná část zakončená ven vysunutou věžovitou bránou. Tu jistil příkop a padací most.
Hrad ve výše popsané podobě jistě nevznikl v krátkém časovém období a jeho vývoj není dosud zcela vysvětlen. Svým rozsahem patří mezi největší české hrady, což vyvolává otázku, kdo byl jeho skutečným zakladatelem. Část odborníků se kloní k názoru, že tak rozhlehlý hrad mohl založit pouze král a jeho pozdější šlechtický majitel již neměl prostředky k dostavbě tak velkoryse zamýšleného areálu. Podle druhého názoru neexistuje důvod, aby král zakládal hrad uprostřed rodových držav jemu oddaně sloužícího šlechtice z rodu Hrabišiců.
Hrob - luterský kostel
