Sion - zřícenina
Skromné zbytky hradu Jana Roháče z Dubé u obce Chlístovice, 8 km JZ od Kutné Hory
| Typ: | Hrady, zříceniny, tvrze |  |
| Kraj: | Středočeský | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | -- | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.obec-chlistovice.cz | |
| Návštěva: | 30.8.1995 |
Hrad stojí na skalnaté ostrožně obtékané říčkou Vrchlicí nedaleko obce Chlístovice na Kutnohorsku. Dispozice hradu byla dvojdílná. Před jádrem se nacházelo předhradí, opevněné mohutnými příkopy a valy. Dle archeologického výzkumu nelze vyloučit, že tyto valy jsou pozůstatkem staršího slovanského hradiště, jehož opevnění bylo ve středověku znovu využito a upraveno. Jádro za mohutným šíjovým příkopem mělo zhruba trojúhelníkovou podobu. Čelo nad příkopem bylo souvisle zastavěno. Jedno nároží zaujímala brána, k ní se přikládala velká, snad obytná budova a druhý roh vyplnil objekt s mohutnou roubenou nástavbou. Na bránu navazovala polookrouhlá dělostřelecká bašta, která kryla vstup a bránila sousední dvoupatrový palác. Hradba za palácem se obloukovitě vypínala a tvořila méně výrazný protějšek zmíněné bašty. Komplex ukončovala lichoběžníková stavba s roubenou horní částí. K západní hradbě uzavírající nádvoří byl proti paláci přistavěn nevelký čtverhranný objekt kuchyně. Hrad byl pravděpodobně bezvěžový, snad s dodatečně připojenou štítovou zdí, jak připouští L. Svoboda.
Doba vzniku hradu Sionu byla v literatuře na základě interpretace zpráv písemných pramenů považována za celkem jednoznačnou a byla kladena do let 1426-1427 v souvislosti se jménem husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé. Dlouho byl hrad považován za novostavbu a až archeologický výzkum prováděný v 1. pol. 60. let. 20. stol. pod vedením E. Jánské odkryl značně složitý půdorys, který potvrdil, že hrad nevznikl najednou. Celková dispozice Sionu nepoukazuje na to, že byl budován jako dobře opevněný opěrný bod. Rovněž bychom zde marně hledali pozůstatky staveb, z nichž by bylo možné usuzovat, že byly zařízeny pro kvalifikovanou dělostřeleckou obranu. Mělký konvexní záhyb obvodní hradby, která je snad zděna jen na hlínu, může být sotva považován za průkopnickou fortifikační inovaci a stěží jej lze interpretovat jako obezděnou zemní baštu, jak se domnívá prof. Durdík. Šlo spíše o nouzové řešení.
V této souvislosti je významný názor J. Čechury, že se původně jednalo o feudální sídlo-hrádek, který byl centrem okolní pozemkové državy pražské metropolitní kapituly, jehož se Jan Roháč z Dubé v příhodné době zmocnil a v době vyhrocené politické situace přistoupil ke zlepšení jeho obranyschopnosti. Opevnil předhradí a přihradil k jádru nevelkou plošinu pod jeho SZ částí. Opevnění zde tvořila zídka postavená bez použití malty. Účelem této fortifikace byla ochrana rozsedliny, kterou bylo možno sestoupit k říčce, která byla zřejmě jediným zdrojem vody. Jeho poloha byla z hlediska obrany nevýhodná, umožňovala dělostřelecké ostřelování hradu a nápadně se lišila od extrémního situování ostatních husitských hradů. Tento fakt též podporuje domněnku, že Sion nevznikl jako novostavba.
Samotné dobytí hradu v r. 1437 bylo v novější době interpretováno daleko střízlivěji oproti barvitému líčení písemných pramenů. Hrad zanikl známou vojenskou akcí r. 1437, detailně popisovanou kronikářem Bartoškem z Drahonic, který byl současníkem této události. Dobytí hradu popisuje jako velkou a obtížnou akci, při níž královské vojsko v čele s Hynce Ptáčkem z Pirkenštejna oblehlo hrad a po čtyři měsíce se jej usilovně snažilo dobýt. Na pomoc mu bylo posláno uherské vojsko pod vedením Michala Országha a hrad se následně podařilo dobýt pomocí podkopů. Mnoho obránců bylo pobito, 58 zajato a včetně Jana Roháče z Dubé posléze v Praze oběšeno. Císař Zikmund považoval dobytí hradu za velký úspěch.
Podle archeologického výzkumu jsou stopy bojů o hrad Sion v přímém rozporu s kronikářskými zprávami. Sion byl pravděpodobně malý hrad bez vlastního zdroje vody, který sotva mohl vzdorovat měsíce trvajícímu obléhání. Nalezené střely z praků a dělostřelecké koule odpovídají několikadenní střelbě a i ta zřejmě stačila hrad značně poškodit. Žádné stopy podkopů nebyly zjištěny. Mezi nálezy zcela převládají předměty denní potřeby, které naznačují, že šlo spíše o soukromé sídlo hejtmana, nikoli o pevnost. Svědčí o tom i nedůkladné opevnění, pravděpodobně narychlo zlepšované.
Tato fakta nás nutí změnit pohled na poslední boj Jana Roháče z Dubé. Vojsko, které hrad obléhalo, spíše vyčkávalo, než aby ho vážně dobývalo. Roháčův příbuzný Hynce Ptáček z Pirkenštejna hrad buď přímo zásoboval, nebo alespoň v zásobování nebránil. Zřejmě těsně před příchodem uherských vojsk zahájil Hynce Ptáček střelbu. Uherské vojsko pak ve třech dnech hrad bez problémů dobylo. Na zveličení úsilí potřebného k dobytí Sionu měl jistě podíl i Hynce Ptáček, který musel zdůvodnit své čtyřměsíční obléhání.
