Špilberk - hrad

Hrad založený králem Přemyslem Otakarem II. ve 13. stol., později přestavěn na mohutnou barokní pevnost, v centru Brna


Typ:Hrady, zříceniny, tvrze spilberk
Kraj:Jihomoravský
Umístění:Mapa
Fotogalerie: Špilberk
Místa v okolí:Místa v okolí
Web:www.spilberk.cz
Návštěva:23.11.2005, 28.8.2008


Špilberk byl založen ve 2. pol. 13. stol. českým králem Přemyslem Otakarem II. Ve 14. stol. sloužil jako sídelní hrad moravských markrabat z rodu Lucemburků, určitý čas na něm pobývala i manželka Karla IV. Blanka z Valois. Jako strategicky významná pevnost se uplatnil v 15. stol. za válek husitských i za bojů mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a uherským Matyášem Korvínem. V následujícím století vojenský význam hradu poklesl. R. 1560 přešel z královského majetku do vlastnictví města Brna. Po porážce českého stavovského povstání byl r. 1621 zkonfiskován a stal se císařskou zemskou pevností, jejíž nejslavnější chvíle nastala na sklonku třicetileté války.
V r. 1645 špilberská pevnost přes svůj chatrný stav odolala spolu s městem Brnem tříměsíčnímu obléhání mnohonásobné přesily švédských vojsk a přispěla tak k obratu ve válce. V následujících sto letech byl postupně přebudován v mohutnou barokní pevnost, která tvořila spolu se stejně opevněným městem jednotnou pevnostní soustavu, největší a nejvýznamnější na Moravě a jednu z předních v celé habsburské monarchii. Tento vývoj byl dovršen na poč. 40. let 18. stol., v první fázi válek mezi Marií Terezií a pruským králem Fridrichem II., pro něhož se v r. 1742 stala brněnská pevnost nepřekonatelnou překážkou.
Součástí vnitřního opevnění Špilberku se staly kasematy. Byly to z cihel postavené klenuté dvoupatrové chodby, které se vnitřní stranou opíraly o strmě klesající skalní podloží hradu. V rámci reforem rakouského vězeňství rozhodl v r. 1783 císař Josef II. zřídit na špilberské pevnosti vězení pro nejtěžší zločince. Kromě starší vězeňské budovy přikázal přebudovat k vězeňským účelům horní patro severních kasemat. Po dokončení sem byli první vězňové umístěni v červnu 1784.
Horní patra kasemat sloužila jako vězení až do poč. 30. let 19. stol. V hromadných celách byli vězněni pouze "obyčejní" kriminální zločinci, především vrazi, lupiči a žháři, odsouzení jednak na doživotí, jednak k déletrvajícím těžším druhům vězení. Do těchto prostor nepřicházely osoby vyššího stavu a tzv. státní vězňové. Pro ně byly určeny místnosti v horním patře staré vězeňské budovy, později pak část kasárenských objektů. Původně přízemní budova byla v r. 1800 upravena na vězeňské cely a zvýšena o jedno patro. V něm se pak nacházely "aresty" pro státní vězně, v nichž nedobrovolně pobývali též italští karbonáři a další bojovníci proti habsburskému absolutismu.
Po zničení důležitých částí pevnostního systému Špilberku odcházejícím francouzským vojskem císaře Napoleona r. 1809 ztratila pevnost vojenský význam a v r. 1820 byla zrušena. Špilberk se stal civilní věznicí, kterou zrušil až císař František Josef I. r. 1855. a v r. 1858 se její prostory přeměnily na vojenské kasárny, kterými pak zůstaly dalších sto let. Špilberské kasematy pak byly v r. 1880 zpřístupněny veřejnosti.
Ještě dvakrát však vstoupil Špilberk znovu do obecného povědomí jako místo utrpení a nesvobody. Poprvé v letech první světové války, kdy zde kromě provinilých vojáků byli vězněni i civilní odpůrci rakouského režimu, podruhé a mnohem výrazněji v prvním roce nacistické okupace Československa. Pro většinu však Špilberk znamenal jen přestupní stanici do dalších německých věznic či koncentračních táborů. Německá armáda provedla v l. 1939-1941 na Špilberku rozsáhlé úpravy, aby zde vytvořila vzorová kasárna v romanticko-historizujícím duchu tehdejší velkoněmecké ideologie. R. 1959 opouští Špilberk československá armáda a definitivně tak končí jeho vojenská éra. Následujícího roku se Špilberk stává sídlem Muzea města Brna.



Lokalizace na mapy.cz GPS: N49.194536 E16.59914

Navštívená místa v okolí:
V nejbližším okolí jsem dosud nenavštívila žádné místo


Zdroj: www.pruvodce.com ; erb přejat z www.castles.cz


Nahoru Přidat k oblíbeným Uložit v PDF Tisk stránky