Tharandt - zřícenina
Zříceniny gotického hradu z pol. 13. stol. na protáhlé plošině nad říčkou Weisseritz, 15 km JZ od Drážďan
| Typ: | Hrady, zříceniny, tvrze |  |
| Kraj: | Sasko (Německo) | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Tharandt | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.tharandt.de | |
| Návštěva: | 8.5.2012 |
Hrad Tharandt neznámé podoby nechal na vysokém ostrohu nad říčkou Weisseritz a jejím přítokem Schloitzbach postavit mezi l. 1206-1215 míšeňský markrabě Dětřich Míšeňský, aby zamezil dalším výpadům purkrabích z Donína. Jako správce hradu jmenoval Boriwa de Tarant, ministeriála povolaného z Vinschgau, jehož jméno je v souvislosti s hradem prvně zmiňováno v písemných pramenech k r. 1216. V moci míšeňských markrabat zůstal hrad po celou dobu své existence. Stal se výchozím bodem pro osidlování oblasti Tharandtského lesa a sloužil také jako pomezní hrad při zemské hranici s Čechami. Po vraždě Dětřicha r. 1221 převzal hrad lantkrabě Ludvík IV. Durynský jako poručník nezletilého Dětřichova syna Jindřicha. Aby mu zajistil nárok na markrabství míšeňské, vedl Ludvík r. 1224 boj proti Míšeňsku. Hrad Tharandt byl při tom dobyt, zničen a vypálen. Za Jindřicha Osvíceného byl na zbořeništi v l. 1240-1256 vybudován nový hrad, jehož ruiny se dochovaly dodnes. Markrabě Jindřich na hradě často pobýval, lze tedy předpokládat, že se jednalo o významnou, oblíbenou a dobře vybavenou stavbu.
R. 1316 jsou jako leníci hradu zmiňováni markrabě Waldemar a braniborský markrabě Jan a r. 1350 jsou v manské knize Míšeňského markrabství jako páni hradu uvedeni bratři Fridrich a Jindřich z Tharandtu. V l. 1371-1400 byl hrad zastaven hrabatům ze Schönburgu a po donínských válkách se vrátil Wettinům. V této době bylo přestavěno opevnění hradu na takovou úroveň, že byl Tharandt považován za nejpevnější v zemi. R. 1410 získal hrad lantkrabě Friedrich mladší. Během husitských válek hrad odolal, a proto zde byly později uschovány důležité kurfiřtské listiny a cennosti. R. 1436 byl hrad vybaven palnými zbraněmi. V porovnání s ostatními zemskými hrady měl Tharandt silnou vojenskou posádku.
Jak se dovídáme z účetních knih, neproběhla v 15. stol. na hradě žádná významná stavební činnost. Až ke konci 15. stol. byla na SZ proražena nová brána a vybudována pohodlnější přístupová cesta. V příkopu také vznikl nový bastion, spojený s hradem dřevěným můstkem. V l. 1500-1510 byl hrad vdovským sídlem vévodkyně Sidonie (Zdeňky) České, dcery Jiřího z Poděbrad a manželky vévody Albrechta Srdnatého.
Po smrti Sidonie r. 1510 nebyl již hrad obýván. Okna a dveře byly vymontovány a použity při stavbě loveckého zámečku Grillenburg a břidlicová střecha byla snesena a převezena na zámek Annaburg u Turgau. R. 1568 poškodil hradní budovy úder blesku a následný požár. R. 1579 vydal kurfiřt August Saský povolení ke stržení objektu a o tři roky později začaly být zdi rozebírány místními obyvateli na stavební materiál. Dodnes se dochovalo torzo zdiva hradního jádra s obytným palácem. Na zbytcích zdí dolního hradu vznikl v l. 1626-1631 dnešní kostel Svatého Kříže. V období romantismu byly ruiny hradu zajištěny, část zdí byla z důvodu bezpečnosti stržena, terén byl srovnán a areál osazen stromy. Mezi l. 1790-1850 navštěvovali hrad slavní malíři a kreslíři, aby zachytili zdejší atmosféru. Ve 2. pol. 20. stol. vzniklo na místě horního hradu divadlo pod širým nebem. Teprve r. 1976 začal místní občanský spolek hrad, který mezitím přešel do vlastnictví města a církevní obce, zajišťovat, provedl archeologický výzkum a zpřístupnil hrad veřejnosti.
Hrad postavený na protáhlé plošině nad říčkou byl dvoudílný. Horní a dolní hrad spojovala hradba obíhající po obvodu celou plošinu. Původní podobu hradu lze dnes jen vytušit. Horní hrad se skládal z paláce, kaple J věže, budovy kuchyně, bergfritu a silné štítové zdi s branou. Dolní hrad obýval purkrabí a byly zde stáje a sýpky. Parkánové zdi, které kromě obranné úlohy plnily i funkci statickou, byly postaveny později. Ve V části areálu byla původní situace pozměněna v důsledku výstavby kostela, založeného r. 1926. V prostoru horního hradního jádra se dochovaly tři vysoko čnějící stěny paláce, pozůstatek věže hradní kaple a části štítové zdi. Zdivo paláce a věže kaple je lomové s nárožními armaturami z opracovaných kvádrů. Ve věži kaple byla odkryta klenba, která je dnes opět zasypána.
V těsné blízkosti hradu se nachází nový zámek, který si jako ateliér nechal v l. 1858-1861 postavit sochař Ariel hrabě z Recke-Volmersteinu místo venkovského domu. R. 1866 zdědil zámek polský šlechtic a královský pruský diplomat hrabě Michael Jérôme Leszczyc-Sumiński, jehož rodový erb je umístěn nad vchodem. Hrabě Ariel nechal zámek přestavět maursko-orientálním tudorovském stylu a odkázal jej svému nevlastnímu synovi baronu von Recum. Jedním z dalších držitelů zámku byl podvodník Franz Tausend. R. 1936 zámek vyhořel a po opravě získal současnou podobu. V l. 1937-2000 byl zámek využíván jako vzdělávací zařízení a od r. 2002 je v soukromých rukou.
