Zniev - zřícenina
Zbytky jednoho z nejvýše položených slovenských hradů na homolovitém skalnatém vyvrcholení dlouhého hřbetu v nadmořské výšce 985 m n. m., 15 km JZ od Martina
| Typ: | Hrady, zříceniny, tvrze |  |
| Kraj: | Žilinský (Slovensko) | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Zniev | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.obecklastor.sk | |
| Návštěva: | 5.6.2011 |
Strategickou polohou zdejší výšinné sídliště z 11.-12. stol. a pozdější hrad dominuje Turčianské kotlině, a tak přinejmenším vizuálně kontroloval významné obchodní cesty z Nitranska přes Turiec až do Polska. Výstavbu původně refugiálního hradu inicioval Ondřej, syn Ivanky z rodu Hunt-Poznanovců, přívrženec krále Bély IV., a to zřejmě už v průběhu tatarského vpádu v l. 1241-1242. V písemných pramenech se objevuje od r. 1243 pod názvem Turuch. Jak sám král vícekrát ocenil, "silně opevněný hrad" nechal Ondřej postavit s velkým úsilím za účelem obrany království, přičemž v něm našlo útočiště mnoho "našich lidí". Mezi nimi i králův syn, kralevic Štěpán, s nímž Ondřej hrad v čase nepokojů bránil. Význam hradu v uplatňování královské moc přetrval po zbytek 13. a část 14. stol., kdy na něm sídlil oficiál Turčianského komitátu, který podléhal zvolenskému županovi. R. 1248 založil král pod hradem premonstrátské proboštství, jehož klášterní budovy vyrostly mezi l. 1252-1264 a po přestavbách dodnes stojí na okraji podhradní obce, která od kláštera získala své dnešní jméno. Po osamostatnění Turčianské stolice v r. 1339 se sídlem turčianských županů stal sousední hrad Sklabiňa, význam Turčianského hradu poklesl a po přejmenování na Zniev se spolu s osadou v podhradí stal majetkem proboštství.
Dnešní představy o podobě a rozsahu původního útočíštného hradu vycházejí z výsledků archeologického výzkumu G. Balaši a nedávného zaměření Slovenskou hradovědnou společností. Dvojdílný hrad se zděným kamenným opevněním se rozpínal po okrajích táhlého vrcholového hřebene. Příjezdová cesta vedla jako dnes od V a ústila do brány v nároží níže situovaného opevněného dílu s nepravidelně zalamovaným půdorysem o maximální délce cca 160 m. Dále cesta stoupala k výše položenému skalnímu výběžku, na němž dodnes stojí zbytky budovy mladšího původu. V tomto místě cesta pravděpodobně opustila dolní hrad a pokračujíc na Z podél skalního hřebene, směřovala do výše položeného horního hradu. Jeho ústřední dominantu tvořil obdélný věžovitý palác obklopený hradbou a tento nepravidelný útvar byl chráněn od V šíjovým příkopem. Nepatrné zbytky zdiva na JV nasvědčují možnosti dalšího předhradí. Celkový rozsah zděného areálu mohl vskutku zprostředkovat útočiště velkému množství lidí a dokládá pravdivost slov Bély IV. o mohutnosti a velkých nákladech spojených s jeho výstavbou. Pravděpodobně ještě v průběhu 13. stol. vybudovali na nejvyšším bradle dolního hradu hranolovou obytnou věž, jež se dochovala ve hmotě stojící zříceniny.
Další osudy hradu v 15. a na poč. 16. stol. poznamenaly vojenské události spojené s bratříky a mocenskými boji o uherský trůn. Při tažení Ferdinanda I. Habsburského byl hrad r. 1532 spolu s klášterem dobyt generálem Katzianerem a těžce poškozen. Tehdy nebo o něco dříve, byla zničena nebo již neobnovena horní část hradu, dolní hrad byl ale nadále udržován. Jeho hlavní obytnou budovu na sklonku středověku tvořila trojpodlažní palácová stavba čtyřúhelníkového půdorysu, která vznikla rozšířením starší obytné věže.
R. 1538 hrad nakrátko dobyl František Révay, který ho r. 1545 nechal opevnit. Následně hrad často měnil majitele. Došlo k renesanční přestavbě paláce, kdy rozšířením středověké stavby k V a přístavbou obranné hranolové bašty u vstupu vznikla podélná budova, zastřešená šesticí valbových střech. Kromě bašty zajišťovaly obranu objektu střílny prolomené v parapetech oken. Nad vstupem s padacím můstkem byla situovaná kaple a konventní archiv.
Ani po přestavbě hradního paláce nebyl hrad pohodlným sídlem ani spolehlivou pevností. Chybělo moderní opevnění odolávající dělostřelbě, a proto byl v čase nepokojů archiv přemístěn ze Znievu na Sklabiňu. Přesto byl pro jezuity, kteří od konce 16. stol. užívali klášter v Podhradí, hrad bezpečnější a využívali jej hlavně v době povstání Františka II. Rákócziho. Hrad byl ještě po pol. 18. stol. udržován a hlídán dvěma strážnými, ale podaní již byli zbaveni povinnosti přispívat na jeho údržbu. Jeho zánik lze tedy předpokládat někdy kolem r. 1773, kdy byl zrušen jezuitský řád.
Ivančinské močiare - chráněný areálJazernické jazierko - chráněný areál
