NA OKOŘ JE CESTA JAKO ŽÁDNÁ ZE STA...
 | |
| Země: | Česká republika |
| Oblast: | Okolí Prahy |
| Délka trasy: | 30 km |
| Převýšení: | 113 m |
| Náročnost: | 2 (z 5) |
| Vhodné pro: | pěší, cyklisté |
| Mapa: | |
| Trasa ke stažení: |
Kralupy nad Vltavou-žst. (0 km) – Minice (3 km / 3 km) – Rusavky (1,5 km / 4,5 km) – Otvovická skála (1 km / 5,5 km) – Zákolany-žst. (3 km / 8,5 km) – Budeč (1 km / 9,5 km) – Nový Mlýn (4 km / 13,5 km) – Okoř (1,5 km / 15 km) – Zákolany-žst. (6,5 km / 21,5 km) – Kralupy nad Vltavou-žst. (30 km)
Popis trasy :
Tento výlet nás provede trasou tradičního turistického pochodu „Do Okoře bez oře, aneb, Královskou cestou za dobrodružstvím“. První ročník pochodu se konal v roce 1957 za účasti 354 osob. Dnes má pochod již dlouholetou tradici a pravidelně se ho účastní velké množství turistů z blízkého i vzdáleného okolí. Každoročně jej o první dubnovou sobotu pořádá Klub českých turistů.
Pochod zahájíme na nádraží v Kralupech nad Vltavou. Od moderní a velkolepě pojaté nádražní budovy se vydáme po modré turistické značce TZ podél trati ulicí Husova na náměstí, přeťaté v polovině 19. stol. tratí vedoucí z Prahy do Drážďan. Přes náměstí prochází červená turistická trasa, na kterou se napojíme a odbočíme po ní u České spořitelny vlevo do průchodu pod tratí. Pokračujeme rovně podél železnice využívané především pro nákladní dopravu do průmyslového Kladna. Mineme pohřební službu a přejdeme k panelovým domům na sídlišti V Zátiší. Před prvním panelákem uhneme vlevo do ulice Fibichova a záhy po asfaltovém chodníčku vpravo, který nás spolu s červenou TZ provede celým sídlištěm.
Ze sídliště pokračujeme rovně k mostku přes Zákolanský potok a dále podél fotbalového hřiště. Na křižovatce odbočíme doleva a u dětského hřiště narazíme na začátek městské cyklostezky, která ústí před železničním přejezdem v městské části Minice. V Minicích stávala v místě současného hospodářského dvora pod čerpací stanicí tvrz Boryňů ze Lhoty přestavěná později na zámek. Ten byl však v 18. stol. beze zbytku zbořen.
Na konci cyklostezky se dáme vlevo po chodníku, přejdeme železniční trať a pokračujeme podél silnice na Prahu ven z města. Projdeme pod kostelem sv. Jakuba Staršího ze 14. stol., mineme bytovky a za nimi na přechodu přejdeme na pravou stranu ulice a po chodníku ze zámkové dlažby odbočíme mírně vpravo. Chodník kopíruje hlavní silnici a za zatáčkou na konci obce před anglickým resortem z něj odbočíme doprava do staré zástavby. První odbočkou se dáme ještě jednou vpravo a pokračujeme ulicí Pod Hradištěm po červené TZ ke kolejím.
Jak z názvu ulice vyplývá, procházíme pod ostrožnou, na které bývalo výšinné opevněné sídliště, zřejmě z doby halštatské. Ostrožna je vymezena údolím Rusavky a Zákolanským potokem. Jedná se o vícedílné hradiště s akropolí a dvěma předhradími. Zájemci o jeho prozkoumání budou pokračovat starou zástavbou rovně bez odbočení doprava na kraj lesa a jím vystoupají na akropoli.
Červená TZ nás podél trati dovede na křižovatku cest u Rusaveckého (Holubického) potůčku. Odbočíme vpravo a po pár metrech vlevo přes potůček a půjdeme dále podél Buštěhradské dráhy do Otvovic. Ještě před obcí podejdeme krátkým tunelem železnici a těsně za ním můžeme odbočit vlevo lesní pěšinou a navštívit přírodní památku Otvovická skála. Z břidlicového ostrohu je krásný výhled do okolní krajiny.
Od tunelu pokračujeme dále po červené TZ, která nás provede vsí a drží se v blízkosti kolejí až do Zákolan. V Zákolanech mineme nádraží, přejdeme koleje a za nimi se dáme vpravo směrem na náves s pomníkem místního rodáka a druhého dělnického prezidenta Antonína Zápotockého. Za Jednotou odbočíme vlevo a začneme stoupat do prudkého kopce na památnou Budeč. Projdeme kolem opraveného a křiklavě natřeného prezidentova rodného domu č.p. 19, z něhož snad v rámci rekonstrukce zmizela pamětní deska.
Vrcholová plošina Budče byla podle archeologického výzkumu osídlena již v pravěku. První sídliště spadá do období pozdní doby bronzové. Ve slovanském odobí zde byla postavena dodnes dochovaná a z velké části původní rotunda sv. Petra a Pavla. Na louce naproti rotundě byl asi ve 2. pol. 10. stol. postaven kostel Narození Panny Marie. Kostel poprvé zmiňuje až Václav Hájek z Libočan ve své kronice. Za josefínských reforem byl kostel roku 1786 zrušen a po čase zbořen. Místo, kde stával, připomíná maketa základového zdiva.
Z Budče nás červená značka svede k Dřetovickému potoku, podejdeme železniční most a za křižovatkou se v levotočivé zatáčce dáme vpravo po polní cestě do Okořského údolí. Přijdeme k dalšímu, tentokrát mohutnému železničnímu viaduktu, který byl v nedávné době zrekonstruován, a kousek za ním mineme vzorně opravený a udržovaný Nový Mlýn. Po novém mostku překonáme Zákolanský potok a pokračujeme chatovou osadou až ke hradu Okoř. Hrad je v turistické sezoně zpřístupněn návštěvníkům a pořádají se tu různé kulturní akce. U brány hradu je možné navštívit restauraci Dělová bašta nebo sezoně otevřenou cukrárnu.
Do Kralup se můžeme vrátit buď stejnou cestou v celé její délce, nebo dojít do Zákolan a odtud pokračovat vlakem. Pokud byste výlet absolvovali na kole, což je při jeho délce poměrně vhodné, doporučuji jízdu po místních komunikacích, které pěší turistická celkem věrně kopíruje. Jet na kole přímo po červené TZ není všude zcela vhodné, zvláště ne za mokra a v době konání pochodu.
Výškový profil :
Zajímavosti na trase :
Kostel sv. Jakuba Většího v Minicích
Původně jednoduchý gotický kostel byl postaven na poč. 14. stol. Archeologický výzkum však prokázal, že jeho základy jsou ještě starší. Kostel byl několikrát přestavěn, poslední je neorenesanční úprava z r. 1888. V nedávné době byl objekt rekonstruován.
Minické hradiště
Výšinné opevněné hradiště pravděpodobně z doby halštatské rozkládající se na ploše o velikosti cca 1 ha v polích nad údolím Rusavky v nadmořské výšce 274 m. Trojdílná dispozice hradiště se skládala z akropole a severního a východního předhradí. Akropole měla skromné rozměry 40 x 40 m a byla samostatně opevněna. Východní stranu chránil 60 m dlouhý příkop a severní zajištovala hradba na terénním zlomu. Dnes jsou z hradiště patrné valy a v některých místech zbytky kamenných základů hradeb. Hradiště bývalo regionálním a kultovním centrem. Existovalo zřejmě jen krátce, snad v 7. až 6. stol. př. n. l. a zaniklo nejspíše po požáru.Údolí Rusavky
Zalesněné údolí Rusaveckého potůčku, jehož levou stranu roubí zalesněný svah, který s protější náhorní rovinou tvoří půvabnou kulisu. Údolí se táhne zhruba od V k Z a jeho dno je 80 m pod okolní vyvýšeninou. Do rusaveckého údolí zasahují od JZ kamenouhelné permokarbonské vrstvy. Nacházejí se zde ložiska černého uhlí, po kterém bylo prvně pátráno v r. 1717. Uhelné sloje byly na konci druhé světové války použity jako úkryt před blížící se frontou. Rusavky mají své mikroklima. Studný vzduch stéká navečer ze strání dolů, a tak průměrná teplota je tu nižší než v nejbližším okolí. I vegetační doba je zde podstatně kratší.
Otvovická skála
Skalní algonkický břidlicový ostroh na pravém břehu Zákolanského potoka, který byl r. 1985 vyhlášen přírodní památkou. Na ploše cca 4 ha jsou zde zachovaná stepní společenstva. Důvodem vyhlášení jsou bohaté ekosystémy skalních stepí a stepí na hlinitém podkladě. Skála je tvořena proteozoickými afanitickými spility, svah pod skálou překrývá slabá vrstva vápnité spraše. Botanicky je skála velmi bohatou lokalitou, kde hlavní roli hrají stepní porosty s řadou významných druhů jako např. tařice skalní či koniklec luční. Obdobně je bohatá i fauna bezobratlých s plži a s řadou druhů hmyzu.
Rodný dům Antonína Zápotockého v Zákolanech
V obci Zákolany na začátku silničky na Budeč stojí rodný dům československého dělnického prezidenta Antonína Zápotockého (1884-1957). Na zdi domku č. p. 19 byla umístěna pamětní deska, která byla pravděpodobně v rámci rekonstrukce domu dočasně odstraněna. RD je soukromým majetkem a není veřejnosti přístupný. Na návsi se od roku 1984 nachází socha A. Zápotockého od V. Dobrovolného.
Budeč
Slovanské hradiště na vyvýšenině nad Zákolanským potokem nad obcí Zákolany. Původně opevněné sídliště z doby bronzové, které Slované přebudovali a kolem r. 800 opevnili. V 9. stol. se Budeč spolu s Levým Hradcem stala hlavním opěrným bodem kmene Čechů. Nachází se zde rotunda sv. Petra a Pavla pocházející z přelomu 9. a 10. stol. Rotundu založil kníže Spytihněv. Výkumy prokázaly, že zdivo je původní a tento kostelík je tak nejstarší dochovanou kamennou stavbou v Čechách a jedinou naší stojící předrománskou památkou. Stával zde i druhý kostelík, ze kterého se však dochovaly jen základy. Budeč je významné místo z přemyslovských počátků českých dějin. Tradice tvrdí, že na Budči byla první známá škola v Čechách. Podle legend o sv. Václavu poslal totiž kníže Vratislav svého syna Václava na Budeč "a chlapec počal se učit knihám latinským."
Železniční viadukt
Kamenný dvouobloukový most byl postaven v r. 1873. Střední pilíř je 12,2 m vysoký. Místo krajních opěr jsou vyzděny dvě uzavřené komory. Most je na trati č. 121 Hostivice-Podlešín a vede přes Zákolanský potok. Zdivo mostu je z místního lomového kamene, klenáky z opracovaných pískovcových kvádrů. Most je v mírném půdorysném zakřivení, trať na mostě klesá. Jeho výška je cca 19 m. Originální zděné zábradlí je poškozeno. V nedávné době prošel most rekonstrukcí.
Nový Mlýn
Mlýn v údolí Zákolanského potoka je zmiňován již v době husitských válek, kdy byl vypálen procházejícími vojsky. Dokládají to zčernalé zdi ve sklepení mlýna. Naposledy byl mlýn vypálen v r. 1710 a rekonstruován ve stylu selského baroka. Od té doby je uváděn jako Nový. Po pět generací zde hospodařila rodina Varhaníkova z Otvovic. Mlýn pak koupil Čeněk Bauer, který nebyl finančně schopen přeměnit jej na parní, a z mlýna se stal statek. Po druhé světové válce mlýn chátral až jej v r. 1960 koupil akad. sochař Miroslav Jirava z Prahy a až do své smrti v r. 2002 mlýn a přilehlé pozemky opravoval a proměňoval k obrazu svému. Nyní vlastní mlýn jeho žena s novým manželem, jehož koníčkem je shodou okolností kamenosochařství.p>
Okoř
Hrad Okoř založil před r. 1359 přední měšťan Starého Města pražského František Rokycanský. Do podoby hradu se významně zapsali koncem 15. stol. pání z Donína a v 16. stol. Bořitové z Martinic. Za třicetileté byl hrad těžce poškozen a noví majitelé, jezuitská kolej sv. Klimenta na Starém Městě pražském, jej museli pro své potřeby barokně upravit. Po zrušení řádu Josefem II. v r. 1773 byl Okoř ponechán svému osudu a rychle zchátral. Nezaměnitelná silueta jeho zříceniny inspirovala v 19. stol. množství romantických umělců, jejichž zájmu Okoř vděčí za to, že je jedním z našich hradů v té době nejčastěji zobrazovaných.
Zobrazení trasy na GPSies.com :
