Křesín - kostel sv. Václava
Jednolodní, původně gotický kostel z 1. pol. 14. stol. v obci Křesín, 5 km JZ od Libochovic
| Typ: | Církevní památky |  |
| Kraj: | Ústecký | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Křesín | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.obeckresin.cz | |
| Návštěva: | 27.9.2009 |
Křesín je malá obec v meandru řeky Ohře ležící v nadmořské výšce 170 m n. m. na cestě spojující bývalé kastelánské hrady v Žatci a Litoměřicích.
Jméno obce je odvozeno buď od přemyslovského vojevůdce Křesa, který zde kolem r. 853 založil opevněný dvůr nebo od výskytu křesavých kamínků v Ohři. Někdy je jméno obce také dáváno do souvislosti se zemanem Křesinou, známým z příběhu o Oldřichovi a Boženě. V katastru obce se kromě pravěkých lokalit nacházely hroby z mladší doby římské a tři mladohradištní pohřebiště s importovanou keramikou žateckého typu.
První historická zmínka o vsi pochází z r. 1226. Mezi l. 1415–1564 patřil Křesín do majetku Zajíců z Házmburka, dále Lobkoviců ze Zbiroha, sesazeného vévody sedmihradského Zikmunda Bathoryho a postupně ostatních držitelů panství Libochovice. Nejvýznamnější pamětihodností Křesína je kostel sv. Václava pocházející z 1. pol. 14. stol. V písemných zprávách se gotický kostel připomíná spolu s farou již r. 1362 za pánů ze Srbína.
Mezi významné osobnosti, které v Křesíně působily, je nutno počítat Václava Krolmuse (1787-1861), rodáka z Březinky u Bělé pod Bezdězem, který proslul jako první český archeolog a etnograf. Sbíral materiál i v oblasti Českého středohoří a ve 30. letech 19. stol. žil v Křesíně. Byl nazýván otcem české archeologie. Dalším významným občanem Křesína byl Jaroslav Malý (1903-1941), vlastivědný pracovník a kronikář.
Již r. 1362 je v Křesíně doložen gotický kostel sv. Václava postavený zřejmě roudnickou hutí za pánů ze Šebína. Jedná se o jednolodní kostel s asymetricky situovanou západní věží a presbytářem s jedním mírně obdélným křížovým polem a pětibokým šestipaprskovým závěrem, který člení opěrné pilíře a lomená okna. Jižní lomený portál lodi má lineárně rozčleněné ostění, v němž se převážně střídají hruškovec s výžlabky, úzká obdélná okénka věže. Nad nižším kněžištěm i vyšší lodí jsou strmé střechy se štíty a gotickými krovy. Lomený vítězný oblouk na vysoké trnoži člení výžlabek a obloun, složitě profilovaná pateční římska. Klenební žebra presbytáře mají klínové profilace s výžlabkem po stranách, vybíhají na krycích deskách kružbových konzol a hlavic přípor. Svorníky člení maska s listy a věnec listů, ve vrcholu meziklenebního pásu je další svorník s reliéfním znakem. V severní stěně presbytáře je výklenkový sanktuář s vimperkem s jemným kružbovým panelováním, kraby, kytkou, fialami, mezi nimi jemné liché kružby. Na protilehlé jižní straně je vybráno sedile v pravoúhlém profilovaném rámu, s trojicí lomených obloučků.
Exteriér kostela je nezdobný, hranolová věž má v severní stěně hrotitý vstup, v horní části při SZ nároží je nezřetelný erb, v posledním patře jsou na všech stranách prolomena pseudogotická okna. Loď zakrývá vysoká sedlová střecha, sahající až po osmibokou stanovou střechu věže, nejnižší je strmá sedlová střecha presbytáře.
Hlavní rokokový oltář s obrazem sv. Václava a sochami sv. Norberta a sv. Augustina pochází z r. 1776. Dva postranní oltáře s novodobým obrazem sv. Jana Nepomuckého a se sochou Bolestné P. Marie z 18. stol. mají původní kamenné mensy s goticky jednoduše profilovanými deskami. Ze stol. 16. se dochovala renesanční kamenná kazatelna. Dále se v interiéru nachází pozdně gotická křtitelnice s barokním dřevěným víkem a náhrobník z r. 1652.
Dubany - kostel sv. Petra a Pavla
Házmburk - hrad
Kamenná slunce - národní přírodní památka
Pnětluky - zámek
Zkamenělý pastýř - menhir
