Liblice - zámek
Barokní zámek, dnes v majetku Akademie věd ČR, na kraji obce Liblice, 10 km JV od Mělníka
Typ: | Zámky a zámecké stavby | ![]() |
Kraj: | Středočeský | |
Umístění: | Mapa | |
Fotogalerie: | Liblice | |
Místa v okolí: | Místa v okolí | |
Web: td> | www.zamek-liblice.cz | |
Návštěva: | 22.2.2007 |
Původně patřilo panství s tvrzí pánům z Liblic, z nichž Frycek z Liblic zastával koncem 14. stol. významnou funkci purkrabího na Mělníku. Po vymření rodu připadlo liblické panství Vilémovi z Pernštejna. Pernštejny vystřídal rod Smiřických, který tu vládl do r. 1544, kdy Ladislav Smiřický prodal tento majetek Jindřichovi Vlinskému z Vliněvsi. R. 1621 koupila Liblice Anna Špetlová rozená z Dubé. V držení tohoto rodu nebylo panství dlouho. Smrtí Jindřicha, manžela Anny Špetlové, přešly Liblice r. 1640 do vlastnictví rodu Pfefferkornů z Otopachu. Daniel Norbert Pachta z Rájova se stal dědicem r. 1669. Arnošt Josef Pachta nechal v Liblicích v l. 1699-1706 postavit barokní zámek. V 1. pol. 19. stol. prodali Pachtové zámek Bedřichu Deymovi ze Stříteže, později se dostalo panství do rukou hraběnce Antonii z Valdštejna. Její rod byl majitelem liblického panství až do r. 1945, kdy se zámek stal majetkem státu. R. 1952 byl celý objekt propůjčen Česko-slovenské akademii věd (dnes AV ČR). Od té doby slouží pro pořádání vědeckých kongresů, sympozií a konferencí, letních měsících je místem odpočinku vědeckých pracovníků a jejich zahraničních hostů.
Arnošt Josef Pachta z Rájova se rozhodl vybudovat zámek podle tehdejšího zvyku šlechty mimo obydlenou ves. Takové umístění zaručovalo majitelům soukromí a zároveň vyjadřovalo nadřazenost panstva nad poddaným lidem. Za architekta zámku si vybral Itala G.B. Alliprandiho, který pro stavbu liblického zámku přejal koncepci vídeňského stavitele J.B. Fischera z Erlachu. Půdorys zámku má elipsovitý základ. Jádrem je válcovitý útvar hlavního sálu, který prostupuje stavbu a převyšuje ji. Přízemní střední část zaujímá sala terrena, první a druhé patro prostupuje slavnostní sál, ve středním podlaží je vyhlídkový altán s dodatečně instalovanými okny, původně pouze s vyhlídkovými otvory. Ke střednímu oválu jsou z obou stran připojena obdélníková křídla, ve kterých byly obytné a provozní místnosti.
Vzhledem k tomu, že zámek byl stále obýván, docházelo k mnoha úpravám. Původní ráz se postupně měnil a výtvarná hodnota zámeckého interiéru značně utrpěla. Necitlivý zásah do barokní dispozice zámku v 70. letech 19. stol. připomínají neorenesanční štukatérské výzdoby v hlavním sále a nástěnné malby od Emila Laufera, znázorňující vjezd Albrechta z Valdštejna do Prahy, a výjevy z bitev, jichž se účastnil. Témata těchto obrazů nemají nic společného s historií zámku. Upomínají pouze na slavného předchůdce nových majitelů.







