Súlov - zřícenina

Nepatrné zbytky skalního hradu na jednom z vrcholů Súľovských skal v nadmořské výšce 660 m, 15 km JZ od Žiliny


Typ:Hrady, zříceniny, tvrze sulov
Kraj:Žilinský (Slovensko)
Umístění:Mapa
Fotogalerie: Súlov
Místa v okolí:Místa v okolí
Web:www.sulov-hradna.sk
Návštěva:1.6.2011


O původu hradu a jeho nejstarší historii písemné prameny mlčí, a tak pouze archeologické nálezy z hradního vrchu, řazené do 13. stol., umožňují předpoklad, že už tehdy bylo místo využíváno. Protože zaujímal výhledově exponovanou polohu, měl patrně strážní funkci a patřil k soustavě hradů budovaných postupně po mongolském vpádu. O hradu hovoří středověké falzum potvrzované v r. 1278, z něhož plyne, že byl nejspíše královský. Pozdější zboží Súľov zahrnovalo širší okolí dnešní stejnojmenné obce v údolí pod hradem a nejméně od r. 1336 bylo soukromým majetkem. Tehdy je král Karel Robert udělil předkovi rodu Súľovských, jímž byl budatínský kastelán Eliáš. Rodu patřil až do pol. 16. stol., ale r. 1440 obsadil na čas hrad Svidrigaill, stoupenec polského zájemce o uherský trůn Vladislava Jagellonského zvaného Varnenčík. Snad v důsledku těchto událostí obdržel Petrův syn Eliáš od krále osvobození od daní a r. 1470 povolení na rozšíření a dobudování hrádku a tvrze Roháč. Tak se patrně hrad dříve nazýval a část historiků dokonce pokládá toto povolení za první zmínku o hradu.
R. 1550 odumřelé panství král Ferdinand I. Habsburský daroval rodu Srěmských, jimž však brzy hrad dobyl a zpustošil loupeživý soused Rafael Podmanický. Po navrácení hradu do rukou legálních majitelů ho jako své hlavní sídlo obnovili, přičemž písemné prameny vypovídají též o další rozsáhlé přestavbě. V r. 1682 ji kupodivu uskutečnila žena, vdova po Zikmundovi ze Súľova. Sídlo po ní krátce nazývali Kateřinin hrad. Kolem poloviny následujícího století byl hrad opět ve špatném stavu, avšak rozvětvená rodina se místo nákladné obnovy rozhodla staré sídlo už natrvalo opustit a hradní mobiliář přestěhovala do renesančních kaštielů ve vesnici.
Skalní podloží není pro uchování zřícenin příliš příznivé, a proto se z někdejšího velkého a dlouho obývaného hradu zachovaly pouze zbytky. Přibližnou představu o rozsahu a charakteru hradu zprostředkovává jeho zaměření a průzkum Z. Gardavského z doby před 30 lety. Hrad se rozkládal na členitém skalnatém terénu a zabíral tři dominantní skalní útvary. Nejstarší středověké jádro lze předpokládat na J z nich, kde jsou dodnes viditelné základy strážní věže a přilehlý ohrazený dvorek s cisternou. Ze sousedícího paláce na V boku se zachovaly jen klenuté prostory přízemí, u nichž ústí přístupová chodbovitá štěrbina, hlavní vstup do jádra. Je vysekaná do skály a na straně, odkud se do ní vstupovalo, ji chránila oválná bašta opatřená smolným nosem. Z popisu hradu z r. 1752 se dá usuzovat, že právě v jádru byla kromě obytných a reprezentačních místností situovaná i kuchyně, prádelna a klenotnice. Na V se k bradlu jádra připojovala hradba malého předhradí s hlavní vstupní branou do hradu. Příjezdová cesta přicházející od J běžela podél úpatí skalních stěn včetně útesu s předsunutou věží. Prostor předhradí, jímž prostupoval skalnatý hřeben, pokračoval S směrem a byl zastavěn hospodářskými i obytnými objekty. Na zdi jednoho z nich se uchovaly i náběhy zřícené výsečové klenby. Na S bylo předhradí ukončeno dvěma skalními pilíři, z nichž V nesl další strážní věž. Celková délka hradního areálu tak na konci vývoje činila okolo 65 m.
Když rod Sirmienských hrad opustil, ještě do r. 1780 ho nechal hlídat dvěma strážci, avšak následně byl zcela ponechán osudu a zpustl. Vyobrazení z konce 18. stol. už znázorňuje hrad beze střech, ale zdi většiny objektů stály ještě v původních výškách. Dalších více než 200 let působení povětrnosti v exponované horské poloze způsobilo úplný zánik většiny budov, takže dnes průběh některých zdí můžeme už jen dedukovat ze zachovalých základových drážek zasekaných do podloží, pomocí nichž stavebníci v minulosti zdivo důmyslně kotvili.



Lokalizace na mapy.cz GPS: N49.174448 E18.583331

Navštívená místa v okolí:
Přírodní zajímavostiSúlovské skály - národní přírodní rezervace


Zdroj: Plaček, Miroslav; Bóna, Martin. Encyklopedie slovenských hradů. Praha : Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-333-6


Nahoru Přidat k oblíbeným Uložit v PDF Tisk stránky