Zittau (Žitava) - město

Historické město v nejjihovýchodnějším cípu Saska, 25 km SZ od Liberce

Typ:	Města, lidová architektura
Kraj:	Sasko (Německo)
Umístění:	Mapa
Fotogalerie:	Zittau (Žitava)
Místa v okolí:	Místa v okolí
Web:	www.zittau.eu
Návštěva:	8.4.2007

Okresní město Žitava náležící do správního celku Löbau-Zittau, leží na SV Horní Lužice na česko-polsko-německém trojmezí. Žitavsko patřilo od pol. 11. stol. až do r. 1635 české koruně, kdy bylo v rámci Horní Lužice postoupeno Sasku. První zmínka o městě pochází z r. 1238. Žitavu založil český král Přemysl Otakar II. a r. 1255 ji povýšil na město. Od poč. 13. stol. bylo Žitavsko v držení Jindřicha a Častolova, synů Smila Světlického, družiníka krále Přemysla Otakara I. a zakladatele rodu Ronovců. Vlastním zakladatelem ronovského panství byl Častolov se svými čtyřmi syny - Jindřichem (též Hynkem), Častolovem, Chvalem a Albrechtem. Chval, řečený z Lipé, je připomínán v l. 1253-1263 jako majitel Žitavy, Ronova (v Polsku) a České Lípy. R. 1310 získal Žitavu do zástavy Jindřich z Lipé, ale již r. 1319 ji s českým králem Janem Lucemburským vyměnil za polovinu města Německého Brodu, doly na Mittelberku, Hostěradice a několik menších majetků na Moravě. Žitava však dále přecházela z rukou českých králů do rukou zástavních pánů či se stávala součástí okolních území, až se mnohem později stala pevnou součástí Německa.

Rathaus

Novorenesanční radnice byla postavena podle plánů K.F. Schinkela (1791-1841) v l. 1840-1845. Vedením stavby byl pověřen architekt C.A. Schramm (1807-1869). U vchodu se nachází dvě velké pískovcové skulptury od sochaře K.G. Beyera. Levá "Sophia" představuje bohyni spravedlnosti, pravá "Themis" bohyni moudrosti. 50 m vysoká věž na levé straně je upravený zbytek původní budovy radnice, která byla zničena požárem r. 1757.

Salzhaus (Marstall)

Žitavská solnice (zvaná též "konírna") vznikla r. 1511 a sloužila mimo jiné jako zbrojnice, sýpka či stáje pro koně. R. 1730 byla přistavěna mansardová střecha s dalšími pěti půdními podlažími. Od 19. stol. je budova využívána jako správní budova, depozitář muzea, divadlo a městský archiv. Je zde umístěna i veřejná knihovna.

Baugewerkeschule

Budova stavební školy byla postavena v l. 1846-1848 v neogotickém stylu pod vedením architekta C.A. Schramma (1807-1869) jako ubytovna pro žáky Královské saské stavební školy, od r. 1947 státní stavební školy. Dnes se v budově nachází Lidová univerzita Löbau-Zittau, tzv. Lidová univerzita na Trojmezí.

Johanneum

Budova Johannea, nazvaná podle saského krále Johanna (1801-1873), byla vybudována v pozdně klasicistním slohu v l. 1869-1871. Věž Johannea připomíná svým stylem budyšínskou městskou bránu. Stavba sloužila jako ubytovna pro městské vzdělávací zařízení, dnes je v ní umístěno Christian-Weise-Gymnasium. V aule gymnázia se nachází nástěnná malba z r. 1878 "Apoštol Pavel káže v Athénách" od Ant. Dietricha (1833-1904), která musela být v l. 1962-1987 z politických důvodů zakryta.

Fleischerbastei

Řeznická bašta, dříve součást městského opevnění, byla r. 1633 přestavěna na tzv. "böhmischen Zwinger" (český parkán). V l. 1842-1929 byla užívána jako městské zahradnictví, od r. 1998 je v ní umístěna restaurace.

St. Johanniskirche

Kostel sv. Jana Křtitele byl založen kolem r. 1230 jako románská bazilika, později byl goticky přestavěn. R. 1757 při velkém požáru města spolu se Silbermannovými varhany shořel a v l. 1766-1770 byl znovu postaven. Kvůli statickým problémům klenby pro střešní konstrukci, díky níž se ve zdivu severní stěny a věže objevily trhliny a věž se naklonila (je znatelné dodnes), byla stavba několikrát pozastavena. Teprve 80 let po požáru dokončil stavbu podle plánů K.F. Schinkela C.A. Schramm. Oltářní obraz od W.B. Rosendala pochází z r. 1836. R. 1843 získal kostel varhany od Jehmlicha z Drážďan s 55 píšťalami, které r. 1929 rozšířila žitavská firma varhan Schuster o dalších 28 píšťal.

Klosterkirche

R. 1244 byl v Žitavě založen františkánský klášter s kostelem zasvěceným sv. Petru a Pavlovi. V l. 1421-1437 sloužil klášter jako místo pobytu české kapituly. Klášter zanikl po 310 letech své existence, se smrtí posledního mnicha. Na popud starosty Heinrich von Hefftera byl klášterní kostel v l. 1658-1662 renovován. Po zničení města během sedmileté války, zůstal klášterní kostel jako jediný nepoškozený. R. 1791 byly Valentinem Englertem pro kostel vyrobeny varhany, které byly r. 1882 rozšířeny firmou Schuster, stejně jako varhany v kostele sv. Jana.

Frauenkirche

První zmínka o kostelu pochází z r. 1355. Základem byla románská bazilika, v dalších letech několikrát přestavěná. R. 1473 a 1535 byl kostel z velké části zničen požárem, ale v r. 1572 byl již opraven. R. 1707 byla stavba rozšířena a v 1. pol. 20. stol. získal kostel, stejně jako všechny ostatní žitavské kostely, nové varhany od místní firmy Schuster & Sohn.

Weberkirche

Kostel sv. Trojice, lidově zvaný "Weberkirche", byl postaven v l. 1488-1500. Během třicetileté války byl kostel poškozen a r. 1659 rekonstruován. Dodnes v něm visí nejstarší zvon ve městě z r. 1493 odlitý z bronzu. Weberkirche nebyl nikdy výrazně přestavován. Při poslední větší renovaci r. 1889 byl zazděn severní a jižní vchod a vytvořen dnešní hlavní portál. Ze stejné doby pochází i většina vitráží v oknech. Při renovaci interiéru r. 1984 bylo dbáno především na původní jednolodní uspořádání vnitřku kostela a jeho přísnou strohost. Opravena byla i kupole s větrnou korouhvičkou.

Gerhart-Hauptmann-Theater

Divadlo Gerharta Hauptmanna bylo otevřeno r. 1936 pod názvem "Grenzlandtheater" (Pohraniční divadlo). V l. 1963-1989 bylo spojeno se zhořeleckým divadlem a od r. 1993 je provozováno jako "Gerhart-Hauptmann-Theater Zittau" s jevištěm pro 402 osob.

Zittauer Blumenuhr

Květinové hodiny byly vytvořeny r. 1907 ze starých věžních hodin a od té doby patří ke zvláštnostem města. Třikrát do roka, v závislosti na ročním období, jsou osazovány novými květinami (maceškami).