Lilienstein - stolová hora
Výrazná stolová hora na pravém břehu Labe se zbytky středověkého hradu v SZ výběžku skalní plošiny, 5 km SZ od Bad Schandau
| Typ: | Hory a rozhledny |  |
| Kraj: | Sasko (Německo) | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Lilienstein | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.felsbaude-lilienstein.de | |
| Návštěva: | 7.5.2012 |
Dominantní stolová hora zdvíhající se na pravém břehu řeky Labe do výšky 415 m se stala symbolem Saského Švýcarska. Původ názvu Lilienstein se dosud nepodařilo zcela objasnit. Nejspíše je ale odvozeno od jména středověkého světce sv. Jiljí, německy Ägidius, v pozměněné podobě též Gilgen či Ilgen.
Podle archeologických nálezů byl vrchol stolové hory využit již ve 13. stol. Pravděpodobně zde vzniklo opevnění jako strážní bod k ochraně protilehlého královského hradu Königsteinu. Podle archeologických nálezů existoval hrad ve 13.-15. stol. a vznikl na území, které tehdy patřilo Berkům z Dubé. První doklad o existenci tohoto hradě pochází z r. 1379, kdy byl společně s Königsteinem zastaven Těmovi z Koldic. Zástavu Václav IV. vyplatil již koncem r. 1391. Hrad se znovu uvádí r. 1396 jako součást nové zástavy, a to nejvyššímu komorníkovi Purkartu Strnadovi z Janovic. Již na poč. 15. stol. se hrad dostal do saského držení a od ledna do září 1406 byl v rukou drážďanských žoldnéřů. Od té doby písemné prameny o hradu mlčí. Nález železné helmy z 16. stol. naznačuje existenci opevněné polohy až do této doby. Hrad zanikl v průběhu 16. stol.
V r. 1873 byl poblíž zbytků vnitřního hradu postaven neveliký výletní hostinec. Časté spory o to, zda se jednalo o samostatný hrad nebo jen strážní bod vedly k tomu, že r. 1894 provedl tehdejší hostinský výletní restaurace Friedrich Bergmann na své náklady neodborný archeologický výzkum. Odhalil neklamné zbytky kamenné stavby, obvodové zdi a příčky spojené maltou a dokonce torzo zdobeného oblouku. Jako zásobárna vody sloužily dvě uměle vyhloubené cisterny.
Původní opevnění bylo pravděpodobně pouze dřevěné. Kamenné jádro ve tvaru protáhlého osmiúhelníku, jehož zbytky se nacházejí v SZ části rozeklané vrcholové plošiny, dosahovalo rozměrů 39,5 x 19 m. Ve 2. pol. 19. stol. bylo přeťato přístupovou cestou k výletní restauraci vedenou od Z od Königsteinu. Ze zdiva více než 2 m silného jsou patrné pouze základy. Na JZ tvořila zástavbu jádra velká hranolová věž či věžovitý palác a na JV budova při hradbě. Severní strana podélného nádvoří nebyla zastavěna. Západně pod zděným jádrem prochází cesta okruhem obvodových skalních stěn. Od SZ přicházela k hradu strmě stoupající stezka, patrně přepažená vstupní brankou. Protilehlá branka od V vedla z plošiny hory a byla chráněna dosud patrným příkopem s padacím mostem. Zalomené schodiště široké 2,5 m s viditelnými záseky a zápustmi po původní brance dokládá středověký původ. Skalní vstup byl patrně střežen přilehlou věží na skalní hraně. Právě existence těchto skalních vstupů řadí Lilienstein ke skalním hradům. Strážní funkci labského údolí převzala později pevnost Königstein a na Liliensteinu bylo udržováno jen předsunuté opevnění.
R. 1708 navštívil Lilienstein saský kurfiřt a polský král August II. a nechal z jeho J strany zřídit pro lepší přístup schody. Jeho návštěvu připomíná 4 m vysoký obelisk ve V části stolové hory, který byl v minulém století zasažen bleskem a r. 2008 obnoven. V r. 1865 byl na Liliensteinu zřízen triangulační sloup pro saské zemské měření a v pol. 19. stol. byla na vrcholové plošině postavena malá výletní restaurace, jejíž zásobování později usnadnila nákladní lanovka, první svého druhu v oblasti. Dřevěná rozhledna situovaná v blízkosti hostince se však do dnešních dob nedochovala, přesto se z četných vyhlídek Liliensteinu nabízí úchvatné rozhledy po kraji. R. 1889 nechal horský spolek Saského Švýcarska postavit na vrcholu mohutný pomník věnovaný 800. výročí šlechtického rodu Wettinů, kteří v Sasku vládli až do konce první světové války. Jejich krev stála u zrodu známé sasko-koburské dynastie. Od r. 1900 je vrchol dosažitelný též severní cestou. Ve 20. stol. se stejně jako na Bastei objevily plány na zřízení osobní lanovky, z nichž ale nakonec sešlo.
Altrathen - hrad
Amselfall (Kosí vodopád) - vodopád
Amselsee (Kosí jezero) - vodní nádržBastei - přírodní rezervaceBasteibrücke - kamenný most
Felsenbühne Rathen - přírodní divadloHohnstein (Hohnštejn) - hradKirnitzschtalbahn - tramvajová traťKönigstein - pevnostNeurathen - zřícenina
