Neurathen - zřícenina

Největší skalní hrad ve střední Evropě na vysokých pískovcových blocích nad údolím Labe, 25 km SZ od Děčína

Typ:	Hrady, zříceniny, tvrze
Kraj:	Sasko (Německo)
Umístění:	Mapa
Fotogalerie:	Neurathen
Místa v okolí:	Místa v okolí
Web:	--
Návštěva:	4.7.2010

Počátky skalního hradu, postaveného v průběhu 1. pol. 13. stol. na S hranici českého království, jsou nejasné. Historikové kladou vznik Rathenu do souvislosti se zajištěním hranic míšeňského markrabství Jindřichem III. Míšeňským kolem r. 1245. První nepřímá zmínka o hradu se objevuje v listině z 29. listopadu 1261, kterou papež Urban IV. pověřil představeného kapituly St. Thomas v Lipsku, aby urovnal spory mezi míšeňským biskupem a českými lenními pány. Ve výčtu českých pánů je mimo jiné zmíněn Teodoricus de Raten (Dětřich z Rathenu). Přímo je hrad zmiňován až r. 1289, kdy purkrabí Rathenu slibuje věrnost králi Václavu II. Tehdy byl hrad a jeho okolí českým lénem.
Neurathen spolu s Altrathenem položeným o něco níže nad břehem Labe tvoří dvojhrad. Je pravděpodobné, že oba hrady tvořily jednotný obranný systém. Názvy těchto hradů byly zavedeny až v pozdější době, aby se vzájemně odlišily. Navzdory svému jménu je Neurathen pravděpodobně staršího založení než Altrathen. Označení Rathen vzniklo nejspíše ze starého lužickosrbského křestního jména Ratěn či Ratan, což je zkrácený tvar od Ratibor.
R. 1361 jsou prvně v listině císaře Karla IV. uvedeny oba hrady jako "ambo castra Ratny". V 1. pol. 14. stol. přešel hrad do držení pánů z Michalovic, od nichž jej r. 1406 koupil Hynek Berka z Dubé a připojil ho k Hohnsteinu. R. 1410 rozdělil Hynek majetek mezi své čtyři syny. Rathen připadl Benešovi, který se jej ujal po smrti svého otce r. 1419. Berkové z Dubé byli v této době v neustálém sporu s míšeňskými markrabaty rodu Wettinů. Tyto spory se ještě přiostřily za slabé vlády Václava IV. R. 1402 dobyl markrabě Vilém I. hrad Donín a r. 1408 padla i pevnost Königstein. Ve jménu kurfiřta Fridricha I. Saského (Bojovného) dobyl hrad r. 1428 königsteinský purkrabí Friedrich z Oelsnitz a připojil ho k saským državám. Albrecht Berka z Dubé vydobyl r. 1438 hrad zpět, ale již o rok později jej Sasové definitivně ovládli. Byla sepsána mírová smlouva, podle níž přešel hrad do rukou císaře. Ta však byla Berky z Dubé záhy porušena, Beneš mladší v boji padl a Albrecht Berka z Dubé a jeho přívrženec Jan z Vartemberka byli uvězněni. Po jejich propuštění spory pokračovaly, hrad však zůstal v držení Friedricha z Oelsnitz a Benešovi bratři nakonec zdejší statky Sasům v l. 1443 a 1451 prodali. Chebskou smlouvou z r. 1459 připadlo toto území definitivně Wettinům. Po smrti Friedricha zdědil hrad jeho syn Hans z Oelsnitz, který podle kroniky Johanna Lindnera podnikal z hradu loupeživé výpravy. R. 1467 proti němu zasáhl saský kurfiřt Arnošt z rodu Wettinů a jeho bratr vévoda Albrecht. Po roce obléhání oba rathenské hrady dobyli a vypálili. Hansovi se podařilo utéct a vyvinul neúspěšnou snahu získat majetek na přímluvu Matyáše Korvína zpět. Pobořený hrad připadl r. 1485 vévodovi Albrechtovi, nebyl již obnoven a zchátral. Během třicetileté války sloužily ruiny hradu jako úkryt obyvatelům Pirny před Švédy. R. 1851 byl hrad zpřístupněn impozantním kamenným vyhlídkovým mostem, který je dnes součástí turisticky velmi atraktivní oblasti Bastei.
Hrad je archeologickými nálezy doložen již před pol. 13. stol. Dnešní pozůstatky svědčí o kombinaci kamenné a hrázděné zástavby, bližší stavební vývoj ale zůstává neznámý. Hradem prochází hlavní turistická komunikace a jednotlivé skalní bloky jádra jsou propojeny kovovými schodišti a můstky. Hrad lze rozdělit na dolní, střední a vnitřní. Celek je chráněn vnějším opevněním. Ke hradu vedly dvě přístupové cesty, jedna přes skalní průrvy od Z přibližně ve směru dnešního mostu a druhá dodnes používanou skalní soutěskou od V. Západní přístup do hradu byl střežen nejvyššími skalními bloky celého hradu, nazývanými dnes Steinschleuder (kamenný prak). Skalisko ve své podstatě představovalo přírodní hlásku a pevný Z rohový pilíř skalní pevnosti. Dnes leží po straně střední části mostu a je nepřístupné. Z této doby kromě záseků pochází trojdílné skalní schodiště k vrcholu, do dnešní podoby upravené v r. 1816. Na vrcholu vstupní průrvy se viditelně nenacházel výraznější stavební objekt. Původní vstup ústil do dnešní průrvy mezi dvěma bloky a patrně byl uzavřen vstupní branou. Z turistické komunikace odbočuje vstup do ohrazeného vnitřního jádra hradu.
Východní protilehlá přístupová komunikace byla na začátku skalní soutěsky přepažena branou a její ochrana byla závislá na obranných zařízeních na vrcholu početných skalních bloků. Na S straně se v prostoru skalních bloků nacházela dolní část hradu v podobě skalního předhradí. V horní části klikatící se soutěsky se cesta přibližovala nárožní nástavcové skále s věží. Dnes se zde nachází skalní vyhlídka na Labe zvaná Kanapee. Mezi okrajovými skalními stěnami a výšinou vnitřního hradu se nacházel parkán. Současná komunikace obchází jádro po J straně a dostává ke vstupu do vnitřního hradu.
Vnitřní hrad vznikl na větším množství skalních bloků v podobě vysokých skal či nástavcových skalisek uprostřed S strany. Za bývalou branou se terén svažuje do kuloáru mezi skalami s místem původního nádvoří. V době existence hradu byl terén patrně vyrovnán. Součástí nádvoří byla původně zastřešená cisterna na vodu, do níž se sváděla voda ze střech okolních staveb. Na V straně stál do skalní průrvy vestavěný hrázděný palác, za ním se pak nacházela hradní kaple. Na skalisku Z nad nádvořím se tyčila hlavní obytná věž. Zbytky zdiva v Z puklině naznačují rozsahem neurčenou zděnou část skaliska této věže.
Nižší okrajové skály na Z a S straně jádra byly propojeny obvodovým opevněním v podobě souvislého ochozu s několika většinou obrannými objekty. Tento řetězec byl na SV straně doplněn strážním skaliskem k podávání ohňových signálů. V blízkosti kaple končil vnitřní hrad a navazovala užitková střední část hradu.

Lokalizace na mapy.cz GPS: N50.961714 E14.07361

Navštívená místa v okolí: