Mikulov - zámek
Mohutný zámecký komplex v místě bývalého hradu na vápencovém skalním hřebenu v Mikulově, 20 km SZ od Břeclavi
| Typ: | Zámky a zámecké stavby |  |
| Kraj: | Jihomoravský | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Mikulov | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.rmm.cz | |
| Návštěva: | 6.7.2006, 19.7.2010 |
Záchranný archeologický výzkum zjistil pod budovami zadního nádvoří slovanské osídlení a pozůstatky dřevěných staveb z 11. a 12. stol. Možná zde bylo menší přemyslovské hradisko, které zaniklo požárem ve 12. stol. Falzum ze 13. stol., které r. 1218 uvádí purkrabího Štěpána z Medlova, a německá podoba jména Nikolsburg již v r. 1249 naznačují, že zde již před pol. 13. stol. vznikl královský hrad.
Hlavní obytnou a obrannou stavbou byl věžovitý palác. Měl půdorys lichoběžníku a při průzkumu zámku, vypáleného ustupující německou armádou v r. 1945, ho na poč. 50. let 20. stol. objevil J. Hyzler. Stál na vrcholu nejvyššího útesu a tvoří část hmoty raně renesančního bastionu, který na poč. 17. stol. Dietrichštejnové přeměnili na sál předků.
Další vývoj hradu není dořešen. Gotické portály vedoucí na jižní nádvoří se profilací hlásí až na přelom 13. a 14. stol. Tuto část ohrazovala masivní hradba, která je dílem zastavěná a dílem využitá v pozdějších budovách. Na skalisku mezi prvním a druhým nádvořím stojí válcová věž s břitem o průměru 9,5 m, na moravských raně gotických hradech častá. Dodnes dochované ohradní zdi druhého nádvoří jsou o něco slabší než na jižním nádvoří a není proto s jistotou možné říct, zda nejstarší hrad zaujímal nejvyšší střed kopce nebo jeho jižní konec. Pro ten hovoří nedávno vykopaná zeď, která J část ještě dále dělila.
Jindřich z Lichtenštejna však r. 1249 získal lénem ves Mikulov, nad níž nepochybně stál hrad s pozdně románským donjonem a možná i rozestavěnou břitovou věží. Rod se na hradě usadil a Jindřichovi nástupci hrad do konce 13. stol. zřejmě dostavěli. Na skále V od průjezdu do J dvora vyrostla štíhlá okrouhlá věž. Její subtilnější zdivo dovolilo vložit v r. 1380 do vnitřního prostoru patra osmibokou kapli Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Interiér s žebrovou klenbou je přes regotizaci 19. stol. nejlépe zachovaným gotickým prostorem hradu.
Lichtenštejnové o své hlavní sídlo neustále pečovali a trvale je rozvíjeli. Potřebné byly zejména obytné plochy, poněvadž na hradě takřka neustále bydlelo několik rodin. Proto bylo v areálu hradu několik paláců. Určitým rozdělením mezi víc uživatelů nabyl hrad charakter tzv. Ganerbenburgu, jak v německých zemích nazývají hrady několika uživatelů.
Do pol. 15. stol. patrně přibylo ještě přehradí, které zabralo S třetinu hradního kopce. Na S je ukončeno hranolovou věží, vedle níž byla asi vstupní brána od města. Starší brána se předpokládá v místě Z bočního vstupu vedle tzv. Udírenské bašty z poč. 16. stol. O něco později vznikla pod okrouhlou věží s kaplí pětiboká nárožní věž, snad současně se stavbou předsunuté věže na Kozím vrchu. Opevňování souviselo s fortifikační vlnou vyvolanou obležením Vídně Turky v r. 1529. Hrad byl opevněn čtyřmi protáhlými, raně renesančními bastiony. Do čtyř nároží byly vloženy kolem r. 1540 a později posloužily pro rozšíření obytných ploch zámku. Do S bastionu byla zahrnuta hmota románského donjonu.
Renesanční podobu do jisté míry setřely přestavby v 17. a na poč. 18. stol. Od konce 16. stol. patřil hrad Dietrichštejnům. Ti postupně měnili hrad v barokní zámek. Velké úsílí tomu věnoval kardinál František Dietrichštejn. Po r. 1611 přeměnil S bastion na sál předků, vyzdobený portréty předků. Nechal upravit i přístup do zámku a do prvního nádvoří vestavěl budovu divadla. Manýristické úpravy dokončil zřejmě brněnský stavitel A. Erna. R. 1645 obsadili a vydrancovali zámek Švédové, které po jednom roce vystrnadil Raduit de Souches.
Poté musel kníže Ferdinand provést nutné opravy. R. 1670 zřídil V pilířovou terasu s altánem a po r. 1690 konírny. Obě stavby byly na poč. 19. stol. zbořeny. Přístup do terasových zahrad zprostředkovala sala terrena, jejíž výzdoba jako jediná přečkala několik velkých požárů. Po jednom z nich r. 1718 proběhla další velkorysá obnova. Patrně podle projektu Ch. A. Oedtla byl zámek přepatrováním výškově sjednocen a na Z ho rozšířil podélný vnější trakt. V prvním nádvoří přibyla budova jízdárny a stájí. Do r. 1730 získal zámek současnou podobu. R. 1945 byl zámek vypálen a byla zničena původní malířská a reliéfní výzdoba.
Děvičky (Dívčí hrady, Maidenburg) - zřícenina
Dolní Věstonice - Dům přírody Pálavy
Kalendář věků - národní přírodní památkaSirotčí hrádek (Sirotčí hrady, Rassenstein) - zřícenina
