Kremnica - mincovna
Jedna z nejdéle nepřetržitě fungujících mincoven na světě, založená r. 1328, 20 km Z od Bánské Bystrice
| Typ: | Technické zajímavosti |  |
| Kraj: | Banskobystrický (Slovensko) | |
| Umístění: | Mapa | |
| Fotogalerie: | Kremnica | |
| Místa v okolí: | Místa v okolí | |
| Web: | www.mint.sk | |
| Návštěva: | 7.9.2010 |
Kremnická mincovna je jedním z nejstarších, nepřetržitě fungujících podniků na světě. Její vznik je spjat s r. 1328, kdy uherský král Karel Robert z Anjou povýšil Kremnici z osady, která vyrostla okolo bohatých nalezišť zlata, na svobodné královské město a přidělil mu privilegium na provozování mincovny. Mince z 23 karátového zlata, které se zde začaly razit, vznikly podle vzoru mincí z Florencie a říkalo se jim florény. Latinský nápis z obdobné benátské mince končil slovy "ista ducatus", proto jim lidé začali říkat též dukáty. Všechny kremnické dukáty se vyznačovaly vysokou a stálou ryzostí zlata, díky čemuž se ve středověku považovaly za nejtvrdší měnu ve střední Evropě. Podle dochovaných záznamů jich v Kremnici za celou historii vyrazili 21,5 mil. kusů. Jejich celková hodnota by při dnešních cenách zlata představovala 1 mld. dolarů.
Kremničtí mistři ovládali výjimečné technologie rafinace zlata, které jim umožňovaly na tu dobu nevídanou produkci 250 000 dukátů ročně. Toto množství se razilo do konce 15. stol., kdy začaly zlaté dukáty ustupovat mincím z levnějších kovů. Poslední dukáty jako státní platidlo se v Kremnici vyrobily r. 1881. Kremnická společnost jako jedna z prvních mincoven začala r. 1499 s ražením stříbrných tolarů. S ražbou mincí úzce souvisí ražení medailí, které začalo v 15. stol. Medaile nejsou peněžní jednotkou, jedná se o umělecký předmět s koncentrovaným společenským obsahem určité události. Autorovi zůstává na vyjádření omezený prostor medailového pole. Rozměry jsou obvykle větší než rozměry mincí, stejně jako výška reliéfu. Medaile je i nosičem informací s neomezenou trvalostí a proto je velmi důležitá preciznost vyhotovení, 100% zvládnutí reálií na ní obsažených. Platí o ní výrok francouzského odborníka na medaile z 19. stol. Jeana Babelona: "Vězme, že medaile o nás bude svědčit na věky."
První známou medailí kremnického původu je medaile ke korunovaci malého Ladislava II. z r. 1508. Mezi nejznámější kremnické mistry medailí patří Krištof Fussl, Lukáš Richter, Abrahám Eisker a další, kteří vytvořili renesanční medaile patřící mezi nejdražší skvosty sběratelů. Na konci 17. stol. vynikli v tomto oboru otec a dva synové Rothovců z Rothenfelsu, kteří se proslavili svatojiřskými medailemi sloužícími jako talismany v jezdeckém vojsku.
V pol. 15. stol. byla mincovna přesunuta do vnitřního prstence městských hradeb, kde tvořila samostatný chráněný komplex budov. Stavby staré a nové mincovny se na původním místě dochovaly dodnes. Historické budovy opírající se o městské hradby byly dostavěny v 80. letech 19. stol. a zařízeny jako moderní mincovna. R. 1892, kdy byla v Rakousko-Uhersku zavedena korunová měna, byla kremnická mincovna schopná zvládnout prudký nárůst výroby nového oběživa. Uhersko mělo více mincoven, ale kremnická všechny předčila jak technologickým zpracováním, tak objemem produkce. Na konci 19. stol. byla kremnická mincovna jedinou v Uhersku. Období nejvyšší produkce nastalo za Marie Terezie. Prvním známým razicím strojem byl r. 1565 uvedený padací stroj (Fallwerk), připomínající svým způsobem použití beranidla.
V době největší slávy kremnické mincovny se používal vřetenový razicí stroj balanciér. Toto zařízení, tehdy jediné ve střední Evropě, zavedl známý technik, rytec a medailér švédského původu Daniel Warou r. 1710 a bylo na něm možno razit mince moderním způsobem, jenž se používá dodnes. Po Kremnici se tomto způsob začal používat též v Praze a ve Vídni.
Po r. 1918 a v době společného státu byla jedinou československou mincovnou. Po první světové válce zůstaly z mincovny jen prázdné budovy. Celé zařízení a zásoby drahých kovů skončily v Budapešti. Na konci druhé světové války zničilo německé komando zařízení celé razírny. V obou případech se však podnik podařilo rychle obnovit.
V r. 1986 byl dokončen nový závod za městem, kam se přesunula celý výroba, aby nerušila klidnou atmosféru historického centra. V původní budově zůstala produkce medailí. Do začátku 90. let 20. stol. byla jediným výrobcem mincového oběživa pro Československo. Od 1. 1. 1993 plní tuto úlohu pouze pro nově vzniklou Slovenskou republiku. Spuštění razícího stroje na nové slovenské mince se odehrálo v slavnostním duchu za přítomnosti předsedy parlamentu, zástupců Národní banky Slovenska a pozvaných hostů.
Kremnická mincovna je v současnosti jedním z cca 80 podniků svého druhu na celém světě, je ztělesněním symbiózy minulosti a přítomnosti, města a podniku. Je výrobním podnikem a zároveň stánkem kultury a umění, symbolem státní svrchovanosti. Povinnost navazovat na minulost a rozvíjet úroveň vývoje vyjadřuje nejlépe text medaile vydané u příležitosti otevření nové razírny mincí: "Slavné dědictví Vám zachovám a zvelebím".
Kremnica - hrad
Kremnické Baně - geografický střed Evropy
Kremnické Baně - kostel sv. Jana Křtitele
