Panenský Týnec - klášter klarisek s kostelem P. Marie

Zřícenina nedostavěného konventního kostela v Panenském Týnci, 12 km JV od Loun


Typ:Církevní památky panenskytynec
Kraj:Ústecký
Umístění:Mapa
Fotogalerie: Panenský Týnec
Místa v okolí:Místa v okolí
Web:www.panenskytynec.cz
Návštěva:14.6.2008, 22.3.2014


Konvent klarisek byl založen pravděpodobně r. 1280 Plichtou ze Žerotína. R. 1321 jej nadali Jaroslav, Jarek a Habart ze Žerotína. Habartova manželka, Scholastika ze Šternberka, byla podle legendy spřátelena s Anežkou Přemyslovnou. R. 1382 klášter postihl požár, po němž klarisky zahájily stavbu nového konventního kostela, který však nebyl nikdy dokončen. Stavba byla zastavena snad r. 1410. Působila tu elitní stavební huť doby Václava IV. s intenzivními vztahy ke dvorské huti svatovítské katedrály. R. 1420 se do Panenského Týnce uchýlily klarisky z Anežského kláštera v Praze a zůstaly zde až do r. 1629. V husitských válkách utrpěl konvent značné škody, které byly napraveny r. 1443. V r. 1548 byla vybudována nová klausura Z od kostela, jak dosvědčuje letopočet nad vstupním portálem. V jádře této stavby zůstala zachována středověká klausurní budova. Ve třicetileté válce utrpěl konvent další škody. Dne 28. listopadu 1643 oznámila abatyše Anna Klára z Bystřice, že zničený klášter je v takovém stavu, že jej musí pronajmout minoritům. R. 1783 byl klášter zrušen.
Dlouhý presbytář o třech obdélných polích se závěrem se připojuje k téměř čtvercové, krátké, obdélné lodi. Zdivo kněžiště stoupá výše než u S a SZ pobořené zdi. Lomové zdivo vyrůstá ze soklu profilovaného oblounkem, šikmým mělkým výžlabkem a nahoře šikmým páskem. Masivní opěrné pilíře presbytáře vrcholily kombinací pultu a stříšky. V závěru zabírají celou mezeru mezi nimi okna s jemným ostěním. V podélné části kněžiště zbývají mezi okny a opěrnými pilíři svislé pruhy zdiva. Na S okna nebyla. Uprostřed J strany lodi se rozevírá silně porušený, velkolepý portál, vložený mezi opěráky. Vlastní vchodové ostění je profilováno čtyřmi drobnými oblounky, výžlabky a uprostřed hruškovcem. Oba vnitřní oblounky vrcholí kalichovitými hlavicemi, hladkými i listovými, na jejichž jemně profilovaných krycích deskách měly stát plastiky. Na místě baldachýnů jsou nad půlkruhovými výklenky vsazena porušená poprsí andělů vynikající sochařské práce. Nad novějším půlkruhovým vstupním obloukem jsou druhotně osazeny dva žerotínské znaky.
Popsané vnitřní členění vchodu se váže úzkým svislým pruhem líce z tesaných kvádrů na široce rozevřená portálová ostění, jejichž uspořádání přechází i na boční čela celé kompozice. Na spodu probíhá profilovaný trnož. Články ostění jsou mimořádně porušeny. Dvojice výžlabku s oblounkem odděloval širší pásek. Na vnitřních koncích ostění bylo seskupení tří výžlabku a dvojice oblounků. Útlé střední oblounky přežily jen v nepatrných fragmentech. Zachovaly se téměř všechny hlavice listové i hladké, nad nimi stoupají trojboké výklenky, završené pozoruhodnými baldachýny, bohatě pročleněnými, uvnitř s jemnou osmidílnou klenbičkou. Nad nimi stoupají nečleněné portálové špalety obložené tesanými kvádry. Zlom na rozhraní bočního ostění a čelního vnějšího úseku je vyjádřen dvojbokou hranou. Na torzu portálu není nikde patrný náběh oblouku. Je to jedinečný příklad monumentální portálové architektury v přímém vztahu k Zlaté bráně u sv. Víta v Praze. I obvodové zdivo lodi posilovaly opěrné pilíře, nárožní postavené nakoso.
Výtvarná náročnost vnitřku plně odpovídá bohatství forem na vnějšku. Pod zčásti zachovanou, profilovanou podokenní římsou presbytáře jsou hladké stěny porušeny jen na J straně závěru sedile pravoúhlého obrysu s jemným ostěním, v němž převládají oblounky. Sahá až pod okenní římsu. Tato tvoří základnu klenebního nosného systému, reprezentovaného hruškovými svazkovými příporami, jež lemuje profilace přístěnných žeber zprvu rovněž odvozená z hruškovce, který přechází do výžlabku. Pod výběhem žeber, na rozhraní rovné a zalamující se stěny závěru, jsou osazeny porušené busty. Na S stoupá zdivo presbytáře až do zalomených vrcholů přístěnných žeber. Jeví se tu i přímé nabíhání žeber do neprovedené klenby. Pouze při vnitřních stranách torza vítězného oblouku se přípory neuplatňují.
Systém členění vítězného oblouku navazuje na hlavní portál. V jeho dolních partiích se tu jeví celkem trojice oblounku mezi dvěma výžlabky. Dvojice pásků v tupém úhlu připojuje střední profilaci k okrajovému oblounku a výžlabku. Třem oblounkům odpovídají kalichovité hlavice. Nad výklenky pro sochy byly vsazeny po stranách nyní zcela porušené konzolky se stopami stylizovaného rostlinného reliéfu. Uprostřed profilace vítězného oblouku podpíraly zničené figurální konzoly mohutný střední obloun, který vystupuje vzhůru. V závěru se tyčí jen celé profilované meziokenní pilíře, po J straně rovněž poněkud širší, s úseky hladkého zdiva.
Klenební nosný systém obvodových stěn lodi neznáme. Žebra tu vybíhala zřejmě na vysoko osazených konzolkách. V SZ nároží pozdější věže je zazděn JV pilíř síňového trojlodí, postavený nakoso, zachovaný jen do výše cca 5 m. Na straně arkády se opakuje uspořádání vítězného oblouku, střední masivnější obloun provází dvojice výžlabku se středními oblounky. Nad viditelným úskokem se zachoval baldachýnek. Na straně do hlavní lodi předstupoval pilíř dvojboce, uprostřed a po stranách s oblouny, střední mohutnější. Profilace arkád se zřejmě zařezávala do obvodových stěn. V Z třetině lodi byla vložena tribuna jeptišek, otevřená arkádami. Náběh profilace J arkády se zachoval. Uplatňovaly se tu tři široké výžlabky a vnější oblounek s drobným výžlabkem. Při výběhu je patrný i výběh hruškového žebra podkruchtí s patkou zaostřenou kadeřavým listem. Na rozhraní J a středního klenebního pole se přístěnná žebra pravděpodobně zalamovala kol výběhu žeber.



Lokalizace na mapy.cz GPS: N50.296144 E13.916837

Navštívená místa v okolí:
Církevní památkyČernčice - kostel sv. Vavřince
Hrady, zříceniny, tvrzeDivice - tvrz
Hrady, zříceniny, tvrzeNeprobylice - tvrz
Města, lidová architekturaTřebíz - skanzen
PivovaryRodinný pivovar Zichovec - pivovar
Prehistorické památkyZkamenělý pastýř - menhir
Hrady, zříceniny, tvrzeŽerotín - zřícenina


Zdroj: Vlček, Pavel ; Sommer, Petr ; Foltýn, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. 1. vyd. Praha : Libri, 1997. ISBN 80-85983-17-6 ; Líbal, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. 1. vyd. Praha : Unicornis, 2001. ISBN 80-901587-8-1


Nahoru Přidat k oblíbeným Uložit v PDF Tisk stránky